V každém druhém článku o rodičovství se dočteš, že jste v první řadě partneři a až potom rodiče. A že pro zachování hezkého vztahu nutně potřebujete čas ve dvou, bez dětí.

Moc hezká idea. A teď mi řekněte, komu z vás se daří aplikovat v praxi.

Ne každá babička nebo děda jsou ochotní hlídat. Ne každý má k ruce chůvu (zkoušeli jsme a prostřední syn chůvy odmítal). Ne každé malé dítě zvládne odloučení od matky bez psychické újmy.

Přiznám se, že jsem kolem toho prožívala dost ošklivé emoce. Cítila jsem nespravedlnost a závidělá párům, které jednoduše předají děti babičce a vyrazí na víkend ve dvou (nebo nedej bože na romantickou dovolenou).

S malými dětmi to pro mě byla naprostá utopie.

A pak jsme začali dlouhodobě cestovat. Kluci v té době měli 11 měsíců, necelé 3 a necelých 5 let.

V prvním roce jsme strávili měsíc v Chorvatsku, 2 měsíce na Gran Canarii a 2 měsíce v jižním Španělsku. Bylo to úžasné. S překvapením jsem zjistila, že rodinné cestování zároveň vyživuje můj vztah s Pavlem.

Najednou si máme o čem povídat (nad rámec běžných provozních záležitostí). Ze společných zážitků čerpáme i po návratu domů. Zvládnuté výzvy posilují vzájemnou důvěru. Život je celkově mnohem pestřejší a zábavnější.

A ve finále vůbec nevadí, že na cestách trávíme téměř 100% volného času s dětmi.

Chceš další inspiraci k dlouhodobému cestování? Stáhni si ZDARMA 7 tajemství Kanárských ostrovů & Madeiry.