DSC04204

Můj příběh

Věřím, že sdílení příběhů má magickou moc. Pojď načerpat povzbuzení, inspiraci – nebo cokoliv dalšího, co právě potřebuješ . Jsem si jistá, že krásný život podle sebe si může zařídit každý – naše rodina je toho důkazem.

Jsme Bára a Pavel, rodiče 3 skvělých synů, se kterými dlouhodobě cestujeme od roku 2017. Když jsme začínali, naši kluci měli 1, 3 a 5 let. Nejmladší oslavil svoje první narozeniny ve Slovinsku.

Cestování s batoletem aneb není nad to dát si v klidu kávičku 🙂 (Maribor, Slovinsko)

K našemu současnému životnímu stylu jsme se dopracovali postupně. Já jsem cestování milovala vždycky – přináší mi radost, svobodu, dobrodružství, napojení na přítomnost. Jednoduše cítím, že jsem skutečně naživu a má to šťávu.

S Pavlem jsme před dětmi hodně cestovali. Když se nám narodil první syn, život se nám obrátil vzhůru nohama. Taková ta klasika – v těhotenství máš určitou představu a pak je všechno jinak. Několikrát jsme vyrazili na dovolenou v rámci Česka, která nás obvykle vyčerpala a po návratu jsme měli pocit, že potřebujeme další dovolenou na zotavení. Opět klasická zkušenost mnoha rodičů.

Rychle po sobě přišla další 2 těhotenství, porody, miminka. Bylo to extrémně náročné. Teď s odstupem času ráda vzpomínám, jak byli kluci roztomilí. A zároveň jsem vděčná, že jsme si to s Pavlem odpracovali a teď máme pohodu :-).

První velká cesta a krok do neznáma – Chorvatsko

Mám všechno… ale něco chybí

Intenzivní nepříjemný pocit, který se mi začal vkrádat do hlavy někdy po třetím porodu. Opravdu mám všechno – partnera, tři zdravé děti, byt, auto, jsem finančně zajištěná…
Daří se mi dobře – co by za to jiné ženy v mém věku daly! Jak to, že nejsem spokojená?

Následovalo kolečko výčitek – takhle se nesmíš cítit, jsi nevděčná. Buď ráda za to, co máš, a nestěžuji si. Snažila jsem se nepříjemné emoce potlačit, což je ve finále ještě zesílilo.

V té době jsem narazila na blog rodiny, která cestovala s třemi dětmi po světě. Prodali majetek, zbytek věcí uskladnili v pronajaté garáži a vyrazili do Asie na dobu neurčitou. Wow. Blog jsem projížděla při kojení nebo kdykoliv se naskytla chvíle klidu.

Tehdy pro mě bylo zásadní, že to někdo dokázal třemi dětmi. Spousta lidí cestuje s jedním nebo dvěma – ale tři, to už je jiná liga. Netvrdím, že je to objektivní pravda, ale takhle jsem to v každodenním zápřahu vnímala.

Postupně uzrálo ROZHODNUTÍ

… za rok chci jet na měsíc do Chorvatska. Ani nevím, odkud se vzal ten nápad. Jednoduše byl tu a já jsem se ho chytla 🙂

Pavlovi jsem svou vizi oznámila opatrně a s velkým předstihem. Nejdřív se vyděsil :-D. Ale postupně to strávil, důkladně promyslel a otevřel se novým možnostem.

Miminko na JIP

Pak přišlo naše soukromé peklo. Ve dvou měsících Adámek podstoupil drobný zákrok a strávili jsme 4 dny v nemocnici. Pro mě šok, protože mám fobii z lékařů a do té doby jsme byli zdraví.

Ve 4 měsících Adámek onemocněl zápalem plic a strávil týden na JIP. Týden jsem ho neviděla. A on neviděl nás! Pavil mu vozil odstříkané mléko. Bylo to uprostřed zimy, doma jsme byli nemocní všichni. Adámek se díky bohu uzdravil, ale od té doby trpěl bronchitidami.

Každou chvíli kašlal, používali jsme inhalátor. Nicméně jsme opět skončili v nemocnici. Snažila jsem se najít příčinu nemoci, protože to přece není samo sebou. Musí existovat příčina. Dokonce jsem pro sebe našla terapii (od dětí jsem se nemohla hnout, takže online), ale ve finále jsem na nic konkrétního nepřišla.

S Pavlem jsme byli odhodlaní udělat pro Adámkovo zdraví cokoliv. Naše plánovaná cesta k moři tím dostala nový rozměr.

Buď a nebo

Když jsme 1. září vyjížděli z Prahy, Adámek kašlal a obtížně dýchal. Což nepřekvapí. Měli jsme dvě možnosti – buď se v Chorvatsku uzdraví, nebo tam půjdeme do nemocnice.

Nebudu to prodlužovat. Po pár dnech u moře byl v pořádku. Mně i Pavlovi spadnul kámen ze srdce a proběhl i určitý mentální posun.

Jsme moc vděční za možnosti moderní medicíny, která Adámkovi zachránila život. Zároveň věříme, že je důležité být aktivní a zkoumat různé cesty. Proto jsme následující zimu poprvé vyrazili na Gran Canarii.

Cítím se šťastná

Drama jsme si odbyli, od té doby je to jenom lepší. Každý rok žijeme několik měsíců na cestách. Zamilovali jsme si Evropu, která má obrovský potenciál pro rodiny s dětmi. Zároveň (jak kluci povyrostli) nás začaly lákat i vzdálenější destinace.

S dětmi stále přicházejí výzvy, proto průběžně ladíme styl cestování podle potřeb všech zúčastněných. Žádná cesta není stejná – a to mě vážně baví.

Většinu času se cítím spokojená vděčná. Je to takový jemný “spodní proud”, který občas vnímám i v náročnějších situacích. Můj život se ubírá směrem, který se mi líbí. Průběžně si plním svoje sny. Na cestách si užívám nádherné zážitky a intenzitu.

Doma zase oceňuji pohodlí a čas o samotě bez dětí. Mám klid na soustředěnou práci, což je skvělé. A po nějaké době se začnu znovu těšit na cesty, kde budeme spolu jako rodina. Je to příjemná dynamika, která vyhovuje i Pavlovi.

Adámek má teď silnou pylovou alergii, jinak je zdravý a šťastný kluk. Pobyty u moře mu jednoznačně prospívají.

Nezastavil nás ani covid

Možná nepopulární, ale z mého pohledu důležité téma. V roce 2020 nastalo chaotické období, které nás mnohému naučilo.

První vlna covidu nás zastihla na konci našeho třetího zimního pobytu na Kanárech. Vraceli jsme se v březnu 2020 po uzavření hranic (využili jsme repatriační let z Tenerife). Dlouho jsme váhali, zda se vůbec vracet, ale nakonec to bylo dobré rozhodnutí.

Ve Španělsku začala platit striktní opatření (zákaz vycházení z bytu, s výjimkou přesně definovaných nutných případů). Dodržování kontrolovala policie. To nechceš. Děkovali jsme, že jsme doma a můžeme prožít lockdown v přírodě na Vysočině.

V létě 2020 jsme vyrazili na 6 týdnů do rakouských Alp. Ubytování jsme rezervovali dlouho dopředu. Pobyty delší než jeden měsíc mají na Airbnb zvláštní slevu, ale nelze je zrušit – nebylo co řešit. Objevování Alp bylo úžasné a stala se z nich naše oblíbená letní destinace.

6 týdnů v rakouských Alpách

V dalším roce (2021) jsme cestovali celkem 4,5 měsíce. V lednu jsme vyrazili na Kanáry s rizikem, že někomu z rodiny vyjde pozitivní test a nepustí nás do letadla. Což se nestalo. V pořádku jsme doletěli na La Palmu.

Pobyt na Kanárech jsme si nakonec prodloužili. Tam byla situace dobrá, zatímco v Česku nastal tvrdý lockdown (zavřené okresy). Vrátili jsme se až ve chvíli, kdy se obnovila prezenční výuka ve školách.

Léto už bylo celkem v pohodě, co se týče opatření. Prožili jsme nádherný měsíc ve Švýcarsku a asi 14 dní ve Francii.

Jak řešit školu? Je nutné domácí vzdělávání?

Ne, není. Věděla jsem, že kluky doma vzdělávat nechci. Kdyby se situace změnila, jsem připravená to přehodnotit. Ale zatím jsou spokojení rodiče i děti.

Pro kluky jsme vybrali státní montessori základku v Praze. Ano, i takové školy existují :-).

Kvůli škole jsme se přestěhovali do spádové oblasti. Zároveň jsme se předem domluvili na možnosti jezdit v zimě na dva měsíce do tepla, což jsme zdůvodnili zdravotními problémy Adámka. Vedení školy nám vyšlo vstříc.

A co kamarádi, koníčky, kroužky?

S malými dětmi to neřešíš, ale postupem času se tohle téma přihlásí. Opět jsme zjistili, že můžeme krásně ladit a kombinovat. Na cestách jsme intenzivně spolu, doma se kluci věnují vlastním aktivitám.

Kromě odpoledních kroužků chodí do skautu, ze kterého jsou nadšení. Pro mě to znamená, že potřebuji do našich prázdninových plánů zařadit letní tábor. Což je samozřejmě výzva. Už nemůžeme jen tak odjet na dva měsíce a nic neřešit.

Na druhou stranu vidím, jak klukům svědčí dobrodružství s kamarády a aktivity, které skaut přináší. Zažijí zase něco jiného, než jim můžeme poskytnout my rodiče. Je to super.

Kde vzít peníze na cestování?

Ožehavé téma. Nebo ne?

I v této oblasti jsme prošli vývojem od roku 2017. Pavel pracuje jako programátor a architekt. Programuje už od dětství, je to jeho koníček, za který dostává dobře zaplaceno. Na první cestu (měsíc v Chorvatsku) si vzal neplacené volno. Později změnil projekt, aby mohl pracovat na dálku.

Práce na cestách je zásadní věc, která nám umožnila naše cestování udržitelně financovat, takže nemusíme celý rok spořit na dovolenou. Místo toho ladíme dovolenou tak, aby náklady byly vybalancovány s příjmy. Na cestách sice nic neušetříme, ale také obvykle nemusíme sahat do zásob

Léto v Holandsku – díky měsíční slevě na ubytování, Pavlově práci a každodennímu vaření jsme si pobyt užili naplno bez nutnosti sahat do úspor.

Práce na cestách je ale zásadní nejen z hlediska financí, ale i pro Pavlovo duševní zdraví :-).

Po několika dnech výletů s dětmi se velice rád zavře do pokoje, nasadí sluchátka a ponoří se do práce. U nás od prvního dítěte platí klišé, že tatínek si chodí do práce odpočinout. A pak se znovu rád připojí k rodině a odpočine si pro změnu zase od práce. I pro mě a pro děti je zdravé střídat dny plné zážitků s těmi klidnějšími, které nám umožní ty zážitky integrovat.

Jak vybalancovat náklady s příjmy? Zvyšování příjmů neznamená nutně více hodin u počítače. Zaprvé si Pavel udržuje neustále svůj plat na tržní hodnotě a pravidelně ho navyšuje, jak stoupá jeho seniorita. Zadruhé máme vlastní projekty, ve kterých se seberealizujeme a zároveň nám umožňují získávat pasivní příjem. Pavel vytváří mobilní vzdělávací aplikace, které jsou příjemným vylepšením příjmové stránky. Já jsem dlouho byla kompletně vytížená péčí o děti, aktuálně ale už nějaký ten čas mám a věnuji ho založení vlastního online podnikání, díky kterému mohu být užitečná a zároveň pomůžu s rodinným rozpočtem.

Volný čas je nejvyšší prioritou. Pavel si na cestách postupně snižuje úvazek. Jak kluci rostou, výlety s nimi jsou čím dál jednodušší a příjemnější. Tím pádem zvládáme intenzivnější program než na začátku.

Objevujeme Holandsko

Příběh pokračuje

Dál spolu cestujeme a užíváme si to. Bláznivé nápady obvykle přicházejí ode mě :-). Na jejich realizaci pak pracujeme společně.

V našem příběhu se opakuje stejné poselství (což jsem při psaní neplánovala, ale teď to jasně vidím). Balanc. Jednoduchost. Nečekaná řešení. Propojení zdánlivě neslučitelnéhoOdvaha. A zase nové výzvy, ladění, kombinování…

Děti a covid nás naučili přijímat změny jako součást života. Něco si naplánujete a za chvíli je to jinak. Nádech, výdech – ok, jak to vyřešíme?

Přeji nám všem, ať se to balancování krásně daří a ať je to zábava :-).

Ledovcová řeka ve švýcarských Alpách
Související příspěvky: