Při pouhém vyslovení názvu “Madeira” se většina lidí rozzáří a začnou mluvit o tom, že:
- z Madeiry jsou naprosto nadšení a v podstatě netouží po ničem jiném, než se tam vrátit.
- Madeiru ještě nenavštívili, ale moc by si to přáli. Většina přátel a kolegů už tam byla a… viz první bod :-).
Masově pozitivní hodnocení nás samozřejmě zaujalo. Poté, co jsme procestovali všechny Kanárské ostrovy (žili jsme tam dohromady rok), jsme se na Madeiru opravdu těšili.
A výsledek? Ano, Madeira je nádherná a naprosto jedinečná. Co mě ale zaráží – opravdu nikomu nevadí, jak je přeplněná turisty?
Zkušenost z Ponta de São Lourenço
Náš úplně první výlet na Madeiře (mapa zde), na který jsme dostali tip od znalců ostrova. Prý krásná trasa vhodná pro rodiny s dětmi – což je pravda.
Bohužel nás nikdo nevaroval, že je to zároveň šílená turistická dálnice. A to jsme na Ponta de São Lourenço vyrazili 3. března. Ani si nechci představovat, jak to tu vypadá v sezoně.
Studená sprcha byla o to drsnější, že jsme na Madeiru přiletěli z naprosto pohodové La Palmy. Tohle jsme opravdu nečekali.
I já jsem byla ze začátku z výletu nadšená. Ale v druhé půlce jsem už vnímala vyčerpání z toho, jak se musím neustále někomu vyhýbat a napomínat kluky, aby neblokovali cestu.
Přehodnotili jsme plány
Po této zkušenosti jsme s kapkou lítosti zahodili původní seznam výletů a začali od nuly.
Ono je dost náročné se s třemi dětmi motat na úzké levádě, když se máte vyhýbat dalším turistům v protisměru a zároveň blokujete ty, kteří jdou za vámi a jsou rychlejší. Tohle nechci absolvovat. Nicméně:
Po měsíci života & cestování na Madeiře…
… jsme i my byli maximálně nadšení :-). Přispěly k tomu hlavně neznámé levády bez turistů, které jsou podle mě tím největším pokladem Madeiry.
Všechno ostatní (a mnohem víc) uvidíš na Kanárských ostrovech nebo Azorech – například obrovské útesy, nádherné hory, vyhlídky, příjemná městečka na pobřeží, bujnou vegetaci, malebný venkov, exotické ovoce, různorodé pláže atd.
Naopak levády byly pro naši rodinu unikátním zážitkem, který se nám vryl hluboko do paměti.
Kluci si užívali pocit dobrodružství a objevování – to když jsme se brodili blátem nebo překonávali různé překážky na levádách a nevěděli, co nás čeká za další zatáčkou :-).
Zároveň kluky bavilo hraní s vodou na 1000 způsobů a běhání kolem levád. Nachodili jsme na naše poměry neuvěřitelné množství kilometrů a zvládal to i nejmladší Adámek (tehdy 6 let). Většinou jsme potkali jen pár dalších turistů (a občas vůbec nikoho).
Z Madeiry jsme odlétali s pocitem, že jsme alespoň letmo poznali její autentickou tvář. A těšíme se, že se tam někdy vrátíme.
