Câmara de Lobos
V Câmaře jsme 14 dní bydleli a moc se nám tu líbilo. V článku se zaměřím na popis města a okolí. Všechny informace k tématu ubytování na Madeiře (včetně recenze našeho bytu) si můžete přečíst tady.
Câmara patří k nejkrásnějším městečkům na ostrově a zároveň je tu nejteplejší podnebí, což jsme březnu opravdu ocenili. Měla jsem trochu obavy z velkého počtu turistů, přece jen snad každý návštěvník Madeiry zavítá do Câmary.
Nakonec to bylo úplně v pohodě a cítila jsem se tu skvěle. Je zajímavé, jak se zážitek z daného místa nedá předem odhadnout – dokud tam reálně nestrávíte čas :-).
Co určitě nevynechat v Câmara de Lobos:
1. Nábřeží s barevnými lodičkami a následnou procházku po promenádě (FOTKY ZDE). Je pravda, že na promenádě může být trochu “hustší provoz”, protože je poměrně úzká a jde tam opravdu každý. Já jsem tam několikrát vyrazila ráno po cestě na nákup – což byl opravdu jedinečný a nezapomenutelný začátek dne.
Kamenitá plážička v centru nevypadala moc lákavě, kameny porostlé zelenou řasou a ne úplně čistá voda. Nebylo pro mě atraktivní se tam s dětmi usadit a pak řešit jejich problémy, že jim to klouže na kamenech a podobně. Plavci můžou ke vstupu do vody využít tohle místo, za horkých dnů okupované madeirskými teenagery.
Promenáda pokračuje dál až na Praia Formosa – více jsem psala tady.
2. Dál určitě navštivte hřiště na kopci (FOTKY ZDE) s nádhernými vyhlídkami. Další skvělé hřiště vybudované uvnitř zchátralého domu (ze kterého zbyly obvodové zdi) najdete tady (FOTKY ZDE). Vzdušnou čarou jsou od sebe kousek, ale kvůli skalnatému terénu se po cestě z jednoho hřiště na druhé projdete pěknými uličkami.
3. Což nás přivádí k další zajímavosti, kterou je street art (FOTKY ZDE). “Obrazy” vyrobené z kovových plechovek od nápojů uvidíte v této ulici. Velká nástěnná malba je na této ulici (poblíž supermarketu Pingo Doce).
Pingo Doce je zároveň ideální místo k nákupu svačiny nebo vody za normální ceny. Odpoledne tu mívají pečené kuře s sebou, což jsme také asi dvakrát využili, když se nám nechtělo vařit. Samoobslužná restaurace jako v Machico (více informací zde) tu bohužel není.
Jediné otevřené wc zdarma jsme našli u schodů na parkoviště tady.
Na závěr mě napadá poslední specifikum Câmary, kterým jsou toulaví psi žijící v ulicích města. Z mého pohledu jsou naprosto neškodní, rozhodně netrpí hlady a místní je mají rádi. Pamatuji si vtipnou příhodu, kdy mohutný dobře živený pes spal uprostřed vchodu do supermarketu. Zákazníci ho obcházeli a nikdo se nad tím nepozastavoval :-).
Leváda & vyhlídka Pico da Torre
Výlet jsme podnikli v den našeho stěhování z Caniça do Câmary de Lobos. Byt v Câmaře byl k dispozici až od 18 hodin, proto jsme nechali naložené auto na parkovišti a vyrazili na procházku. Neměla jsem z toho úplně dobrý pocit, ale nic lepšího jsme nevymysleli. Parkoviště působilo bezpečně (uvnitř oploceného areálu několika bytových domů).
Šli jsme tuto trasu (FOTKY ZDE). Začali jsme u pěkných schodů zdobených dlaždicemi v centru Câmary. A pak pořád do kopce neturistickou částí města. Turistická oblast je opravdu jen dole u pobřeží, kam jezdí i vyhlídkové autobusy z Funchalu.
K levádě Pico da Torre jsme vyšplhali po dalších schodech a zjistili, že cesta vpravo je uzavřená brankou. Což nevadilo, protože jsme chtěli jít doleva. Pokračovali jsme kolem banánových plantáží a pěkných vyhlídek.
Po chvíli jsme dorazili na silnici a leváda zmizela. Pokoušeli jsme se ji najít vzápětí nás oslovili místní s nabídkou pomoci. Leváda evidentně neexistuje v podobě, jak ji ukazuje mapa (ani domorodci nechápali, na co se ptáme). Ale nasměrovali nás na vyhlídku Pico da Torre a ještě nám věnovali miniaturní banány ze zahrady (v bio kvalitě, jak pán nezapomněl zdůraznit).
Bylo to moc milé a hlavně nečekané – vzhledem k počtu turistů, kteří do Câmary každý den přijíždějí. V tu chvíli mi připadalo skoro jako zázrak, že stačí poodejít kousek od centra a hned zažíváme “běžnou” každodenní Madeiru. Mimochodem, banány ze zahrady jsem v Câmaře dostala ještě jednou – když jsem se s dětmi procházela po okolí našeho bytu.
Zpět k výletu – vyhlídka z Pico da Torre je nádherná a stojí za výšlap do kopce (případně sem můžete dojet autem). Uvidíte odtud Câmaru, vnitrozemí Madeiry i pobřeží u Funchalu, kde v době naší návštěvy probíhala poměrně intenzivní výstavba.
Z vyhlídky jsme pokračovali kolosálnímu betonovému kostelu Sv. Cecílie. Areál bohužel nebyl přístupný, a tak jsme po banánových cestičkách a silničkách došli k našemu bytu.
Související články:
Procházka na Praia Formosa
Protože v Câmaře není písčitá pláž a kamenité pobřeží ke koupání moc nelákalo, vzala jsem kluky na Praia Formosa (FOTKY ZDE). A rovnou prozradím, že i když procházka po pobřeží byla skvělá (šli jsme tuto trasu), pláž kluky úplně nenadchla.
Na poměry Madeiry je pěkná (směs černého písku a kamenů), ale jsou tu zrádné vlny, jaké jsme zažili například z Puerto Naos na La Palmě. Vlny se zdají malé, ale čas od času (nepravidelně) přijde velká. Na Praia Formosa jsem viděla i dospělé, které to pěkně smetlo.
Protože bylo vedro, šla jsem si zaplavat. Pak ale nebylo úplně snadné dostat se z vody bez toho, abych i já byla smetena :-). Z toho důvodu jsem Lukáškovi zakázala koupání – což ho naštvalo a už sem víckrát nechtěl jít.
Z pláže jsme také pozorovali turistickou “pirátskou loď”, která několikrát denně brázdí pobřežní vody Madeiry. Kromě toho jsme viděli spoustu katamaránů a menších člunů.
Promenáda Paseio Público Marítimo vede z centra Câmary až k hotelům na okraji Funchalu. Na pobřeží před hotely je několik bazénů (např. tady nebo tady). Vzhledem k tomu, že v březnu byla většina těchto zařízení na Madeiře mimo provoz, jsme se tam ani nestavovali.
Našla jsem k tomu výstižné video – pobřeží u Funchalu je už opravdu hodně zastavěné hotely a příliš nás nelákalo k návštěvě. I když tunýlek je super. Ve videu uvidíte Praia Formosa zase z druhé strany:
Miradouro do Cabo Girão
Slavná vyhlídková plošina na útesu (FOTKY ZDE). Protože útes Cabo Girão tvoří panorama Câmary a každý den jsme se na něj dívali, chtěla jsem navštívit i sklěněnou plošinu.
Parkoviště bylo přeplněné, staví tu i turistické autobusy. To bych i čekala. Nechali jsme tedy auto u krajnice a vrátili se podél silnice pěšky.
Následně jsme zjistili, že na vyhlídkovou plošinku se platí vstupné 2 eura (děti zdarma) a jsou tu turnikety. A za 2 eura bychom se tlačili v davu lidí. Docela nás to znechutilo. Opět se vnucuje srovnání s Kanárskými ostrovy, kde jsme navštívili bezpočet krásných vyhlídek a vstupné jsme nikdy neplatili. Maximálně tam byla restaurace, kde si můžete něco dát (ale taky nemusíte).
Protože na Cabo Girão ani nebylo dobré světlo na focení, vyrazili jsme raději na další opuštěnou levádu. Vyhlídkovou plošinu si můžete prohlédnout ve videu na konci článku.
Ať nepřijdete zkrátka, mám pro vás ještě jeden tip. Pokud dojedete k vyhlídce taxíkem nebo linkovým autobusem, můžete se pak vrátit do Câmary pěšky (viz video). My jsme tuto trasu zatím nešli, ale rozhodně bych ji chtěla vyzkoušet. Myslím, že s většími dětmi se dá v pohodě zvládnout.
Na začátku videa uvidíte i skleněnou plošinu (evidentně v období covidu a tím pádem bez davů lidí).
