Levada do Norte
Parkovali jsme tady a během výletu prozkoumali tuto část Levády do Norte. Tentokrát jsem vytvořila 2 fotoalba ze dvou naprosto odlišných úseků:
Dnešní leváda byla opět nejistá – vůbec jsem netušila, jak to dopadne. Už jenom dostat se od auta na levádu bylo poměrně dobrodružné. Šli jsme po cestičce těsně kolem domů místních a jejich zahrádek. Cítila jsem se dost nepatřičně a chtěla to mít co nejdřív za sebou.
Ne tak kluci, kteří mají ve zvyku zastavit se a okounět, kdekoliv se děje něco zajímavého. Lukášek navíc upadl a svalil se do záhonu s bramborami :-). Nicméně cesta zpět byla víc v pohodě, už jsem to tolik neřešila.
Na levádu jsme se šťastně dostali a zjistili jsme, že je zase jiná, než ostatní. Má docela hluboké koryto a vysoký betonový okraj. Vody moc nebylo – a když už, tak špinavá a stojatá. A všude spousta zeleně – tráva, kytky, v zahradách rozkvetlé stromy.
Až k přechodu přes silnici jsme šli kolem zahrádek. A za silnicí už byl zákaz z důvodu prací na levádě. No nic, vstoupili jsme do zákazu s tím, že uvidíme.
A právě tady začal neuvěřitelně krásný úsek – cestička po vrstevnici s vyhlídkami na hory a do hlubokého údolí. Samozřejmě bez zábradlí. Cestou tam jsme nepotkali žádné turisty, jenom jsme slyšeli mečet kozy :-).
Cestička byla relativně široká a kluky jsme hlídali. Přesto jsem občas měla sevřené půlky strachy, když jsem viděla svoje děti kráčet nad propastí. Tuhle cestu doporučuji pouze se staršími a opatrnými dětmi, které mají rozvinutý pud sebezáchovy!
Po nějaké době jsme potkali 5 dělníků nesoucích náklad. Takže se na levádě skutečně pracuje. Viděli jsme je z dálky, tak jsme mohli najít vhodné místo a odklidit se jim z cesty.
Došli jsme až ke vchodu do tunelu, uvnitř kterého jsme viděli stavební stroje a světa. Je mi záhadou, k čemu má tunel sloužit a jak se tam stroje dostaly.
Po betonový stupíncích jsme přešli přes vodopád, ale dál už jsem z toho neměla dobrý pocit. Cesta vedla kolem skály, tekla přes ni voda a navíc jsme se celou dobu pohybovali v zákazu. Usoudila jsem, že to pro dnešek stačí, a vrátili jsme se zpět.
Opět jsem si užívala nádherné vyhlídky. Poblíž silnice jsme si dali pauzu a viděli skupinku 3 lidí (tipovala jsem Čechy, ale byli to pravděpodobně Britové). Přímo na silnici se Pavel dal do řeči se dvěma Čechy, kteří také měli v plánu pokračovat do zákazu a ptali se na situaci.
Jen pro pořádek – nikomu nedoporučuji porušovat pravidla a když už, tak na vlastní nebezpečí!!!
Po cestě k autu jsme se podívali ještě kousek na druhou stranu levády, kde jsme objevili dvě zajímavá místa. Jednak hlubokou průrvu ve skále a o kus dál nádrž, kam se shora napojovala další leváda.
Související článek:
Ribeira Brava
Po Levada do Norte jsme si ještě zajeli do Ribeira Brava (FOTKY ZDE), jednoho z typických pobřežních městeček vmáčknutých mezi dva tunely :-).
Auto jsme nechali na placeném parkovišti. Hledat parkovací místo v centru jsme ani nepokoušeli.
Za vidění stojí krásný kostel, u kterého si kluci pohráli na hřišti. Hned u hřiště jsme našli otevřené wc zdarma.
Pak jsme se vydali na promenádu kolem klasického madeirského pobřeží – kamenitá pláž a o kus dál (v březnu) vypuštěný bazének. V turistické restauraci na promenádě jsme si dali kafe a zmrzlinu a vyrazili zpět k autu. Byla to fajn zastávka.
Levada do Lombo do Mouro
Další výrazná a zapamatovatelná leváda (FOTKY ZDE). Pozor, tentokrát nevede po vrstevnici – cestou tam jsme šli téměř celou dobu do kopce. Levádu ale můžete absolvovat i jinak, méně náročným způsobem (vysvětlím na konci).
Parkovali jsme tady. Navigace na mapy.cz nás občas vedla na úzké a strmé silničky – těm jsme se radši vyhnuli, což vřele doporučujeme i vám. Už máme nějaké zkušenosti z Kanárských ostrovů :-). Větší silnice obvykle také vede do cíle a nehrozí, že se dostanete do patové situace.
Leváda je zajímavá tím, že tam většinu času vůbec nebyla. Nejdřív jsme šli po široké kamenité cestě (průjdezdné i pro auta). Pak se objevilo staré neudržované koryto. Vypadá to, že voda je nějakým způsobem vedená pod zemí.
Šli jsme eukalyptovým lesem a stále stoupali nahoru. Na internetu jsem viděla fotky pěkné levády s vodou a vyhlídkami, tak jsem si říkala, že se tam snad každou chvíli dostaneme.
Nakonec jsme se rozdělili na dvě skupiny. Já s Davídkem a Lukáškem jsem šla napřed a Pavel s Adámkem se pomalu vlekli za námi. Dostali jsme se k horní hranici lesa, kde jsme potkali několik krav.
Krásnou levádu nakonec objevil Pavel. Kolem vody jsme šli zhruba v tomto úseku. Většinou tam nebylo zábradlí, ale se staršími dětmi (naši kluci měli 6, 8 a 10 let) je to z mého pohledu naprosto v pohodě.
Pokud si chcete ušetřit výšlap do kopce, můžete parkovat tady a projít se po levádě opačným směrem. Mně se cesta pěšky do hor moc líbila, byl to zajímavý zážitek.
Za celé odpoledne jsme potkali jen malou skupinu důchodců v opačném směru, jinak jsme byli sami. Úžasný výlet, který se nám vryl do paměti.
Související článek:
