Levada do Castelejo
Mapa zde, FOTKY ZDE. Parkovali jsme před zrušeným obchodem, zhruba tady. Samotnou levádu jsme našli bez problémů, vedou k ní schody ze silnice. Celkem jsme ušli 8,2 km.
Levada do Castelejo se klikatí po vrstevnici a je odtud výhled na nádhernou krajinu (hory, vesničky, políčka ve svahu, všudypřítomná zeleň). Tahle část Madeiry je extra pěkná.
Ze začátku to vypadalo, že je leváda vyschlá (k velkému zklamání kluků). Ale po chvíli začala voda téct a po další chvíli jsme potkali pána, který evidentně čistil zanesenou levádu. Z toho důvodu byla voda hodně banitá a špinavá, ale po chvíli se pročistila. Adámek měl radost, že si může konečně hrát podle svých představ.
Šlo se nám hezky, užívala jsem si překrásné vyhlídky a hodně jsem fotila. Leváda vede obydlenou krajinou, sem tam stál domek přímo u vody a místní tu měli květináče s kytkami. Nebo jsme šli kolem zahrádek a starých kůlen / stodol.
Kluci pořádali závody lodiček z bambusu. Později zase čistili levádu od listí a kůry. Na konci trasy jsme si dali svačinu a pak se vraceli stejnou cestou. Za celou dobu jsme potkali jen pár místních důchodců.
Těsně před koncem výletu jsme překvapivě narazili na 3 velké skupiny turistů s průvodkyněmi. Byli jsme už ale skoro u auta, takže nám to výsledný dojem nezkazilo.
Související článek:
Porto da Cruz
Po absolvování Levady do Castelejo jsme na chvíli zajeli do Porto da Cruz (FOTKY ZDE). Parkovali jsme zdarma tady a prošli se k pobřeží.
Už z auta jsem viděla zchátralou stavbu na kopci a kluci souhlasili, že se tam podíváme. Obdivovala jsem jejich energii po celodenním výletě.
Obešli jsme tedy výrobnu rumu (recenze a fotky zde) a vyšplhali na kopec, odkud byl až překvapivě nádherný výhled. S Pavlem jsme se fotili a kluci mezitím hráli na schovku kolem rozbořeného domu. Lukášek zalezl někam do kopřiv a nikdo ho nenašel :-).
Co odtud uvidíte (po kliknutí na odkaz se dostanete do mapy) – v první řadě kopec Penha de Águia (590 m. nad mořem), který je nepřehlédnutelnou dominantou této oblasti a dobrým orientačním bodem. Dále malou kamenitou pláž Praia da Alagoa. Aktuální počasí na pláži a dalších místech v Porto da Cruz můžete sledovat na webkameře.
Z druhé strany se otevírá výhled na překrásné útesy (chráněná oblast se táhne podél pobřeží až k Ponta de São Lourenço). Dále uvidíte kostel, krátkou promenádu s restauracemi a bazénky na pobřeží (Piscinas Municipais), které byly v březnu zavřené.
Celkově byla zastávka v Porto da Cruz moc příjemná. Pohoda, málo lidí, užili jsme si to.
Levada da Silveira (Santana)
Dnešní leváda byla rozhodně zajímavá (mapa zde, FOTKY ZDE). Na internetu jsem našla tuto informaci: “Zapomenutá trasa v okolí městečka Santana vede místy těžce prostupným, o to hezčím terénem. Cesta je velmi málo navštěvovaná, ale na nebezpečných místech upravená.”
Pochopitelně jsme nevěděli, co čekat. Měla jsem trochu obavy. Ale sbalila jsem náhradní oblečení a boty (což se opět ukázalo jako dobrý nápad) a dohodli jsme se, že pokud to bude nebezpečné, vrátíme se vyrazíme na jinou levádu.
Parkovali jsme tady a vyrazili dolů po široké rozbahněné cestě (probíhala tu nějaká stavba, pravděpodobně kanalizace). Na zahrádce u cesty jsem fotila avokáda. Brodili jsme se bahnem a jen doufali, že skutečně narazíme na levádu a nebudeme se tudy plahočit zpátky.
Po chvíli jsme potkali komunikativního portugalského staříka. Zkoušel na nás francouzštinu, a když neuspěl, spustil překvapivě dobře anglicky. Lákal kluky, ať pro něj jdou pracovat (prý pěstuje ovoce), že jim zaplatí. Kluci protestovali. Nicméně Adámek (6 let) později prohlásil, že by chtěl prachy – ale pracoval by pro někoho, kdo mluví česky :-).
Po nějaké době jsme konečně došli na levádu. Vedla tu udržovaná a bezpečná cesta, rozhodně žádný punk. Kousek od startu jsme potkali 2 lidi (pár ve středních letech) a pak za celou dobu už nikoho. Paráda.
Kolem levády jsme si opět užívali bujnou přírodu. Rostou tu stromovité kapradiny (stejně jako v Santaně), eukalypty a spousta dalšího. Dokonce i borovice. Na levádě byly asi 3 branky – zabezpečení proti dobytku. Panty byly vyrobené z kusů starých pneumatik, aby samy zavíraly. Cestou zpět jsme skutečně viděli stádo ovcí s jehňaty.
Taky jsem narazili na zahrádku se spoustou zvláštního ovoce. Později jsem dohledala, že se jedná tamarillo neboli tomate ingles. V supermarketu jsme si koupili pár kousků na ochutnání – ale bylo šíleně kyselé. Ani po několika dnech se chuť nezlepšila, nakonec jsme ho museli vyhodit.
Během cesty jsme jednou přelézali přes kameny – asi tady. Také jsme viděli několik přítoků vody shora. Kluci měli o zábavu postaráno.
Nakonec jsme došli k vodopádu přes levádu, kde v březnu teklo dost vody. Všichni chtěli pokračovat, ale já jsem to zamítla. Kdyby kluci uklouzli, spadnou z výšky na velké kameny. Navíc už jsme viděli, jak leváda vypadá a další úsek si umíme představit.
K autu jsme se vrátili stejnou cestou, jenom poslední část jsme tentokrát obešli po silnici, abychom nemuseli bahnem. Skvělá přírodní a nenáročná leváda, doporučujeme.
Související článek:
Santana
V Santaně jsme se nejdřív stavili na hřišti (FOTKY ZDE), u kterého je i veřejné wc zdarma.
Když si kluci pohráli, šli jsme prozkoumat typické domečky (FOTKY ZDE), které patří k turistickým symbolům Madeiry a jsou vyobrazené na všemožných suvenýrech. Uvnitř najdete různé řemeslné dílny a samozřejmě prodejny suvenýrů. Klukům se tu moc líbilo, všechno zkoumali a nakonec jsme každému koupili alespoň pohled :-).
Celkově bylo v Santaně míň lidí, než bych čekala, a návštěvu jsem si opravdu užila. Je ale pravda, že jsme dorazili pozdě odpoledne.
Na závěr výletu jsme se stavili na větším hřišti tady.
V Santaně se nachází ještě Parque Temático (mapa zde, recenze a informace zde), něco mezi skanzenem a zábavním parkem. Popravdě, recenze mě nenalákaly k návštěvě. Myslím si, že na Madeiře je spousta zajímavějších míst – a zadarmo. Ale pro úplnost uvádím info.
Vyhlídka Rocha do Navio
Úžasná vyhlídka (FOTKY ZDE) na útesy a vodopád. Rozhodně doporučuji se tu zastavit, až budete mít cestu kolem.
Právě vodopády, podobně jako levády, patří k unikátním přírodním divům Madeiry. Na Kanárech jich moc neuvidíte (za řeč stojí snad jen vodopád v Los Tilos na La Palmě).
Lanovka na Rocha do Navio v době naší návštěvy bohužel nejezdila.
Levada da Agua de Alto + vodopád
Naprosto úžasná a zapamatovatelná leváda, zakončená nádherným vodopádem (mapa zde, FOTKY ZDE). Na jaře pořádná džungle :-).
Cesta je zarostlá, málo používaná, občas se jde po betonovém okraji levády (viz fotky). Naši kluci prošli v pohodě, ale s malými dětmi ani s nosítkem bych to nezkoušela. Na levádě i u vodopádu jsme byli zcela sami. Cestou zpět jsme potkali skupinu asi pěti studentů. Jedinečný zážitek, moc doporučujeme.
Parkovali jsme u vyhlídky Miradouro Nossa Senhora do Bom Caminho (FOTKY ZDE). Vyhlídka je dost turistická, každou chvíli tam někdo zastavoval a fotil se. Což nám nevadilo, protože jsme tušili, že na levádě bude klid.
Dole ve Faialu právě probíhala nějaká slavnost. Při průjezdu městem jsme viděli pestrou výzdobu a davy lidí. Protože nebylo kde zaparkovat, pokračovali jsme v cestě. Z vyhlídky jsme pak sledovali závody aut na dráze.
Po svačině na vyhlídce jsme vyrazili na levádu. Vrátili jsem se kousek po silnici, pak odbočili doleva na prudkou silničku dolů z kopce a po chvíli narazili na levádu (mapa zde). Pavel ze začátku trochu brblal kvůli bezpečnosti, ale já jsem se o kluky nebála (a to je co říct).
V březnu je tu spousta zeleně, místy byla leváda doslova zarostlá kvetoucími kytkami. Opravdu nádhera. Nepopsatelné. Po levé straně jsme měli výhled na dominantu této oblasti Penha de Águia.
Nějakou dobu jsme šli přírodou a pak jsme se znenadání ocitili ve vesnici a pokračovali kolem kolem zahrádek a domů.
Později jsme narazili na místo, kde leváda vede těsně pod skálou a nedá se projít. Pavel už se chystal k návratu, ale já jsem našla cestičku, kudy jsme mohli pokračovat.
Po chvíli jsme se znovu napojili na levádu a dorazili k vodopádu Cascata da Água D’Alto. Je úžasný! S Pavlem jsme se shodli, že jsme sice už podobné vodopády viděli, ale nikdy jsme u nich nebyli sami.
Zatímco jsme si s Adámkem prohlíželi vodopád, Lukášek s Davídkem stavěli hráze na levádě, pak je zase rozebrali a způsobili velkou vlnu :- ).
Po cestě zpět jsme potkali pár studentů, kteří přišli od silnice tudy. Což je dobrá varianta i pro vás, pokud chcete vidět vodopád, ale z jakýchkoli důvodů se nechystáte na levádu.
Celkově úžasný výlet, moc doporučujeme.
Související článek:
Faial – centrum
Jak už jsem psala výše, kvůli slavnosti jsme ve Faialu nezastavovali. A skoro bych řekla, že zajímavější než zajíždět do centra je pohled na toto městečko odjinud. Kostelík s horami na pozadí tvoří nezapomenutelné panorama.
Na pevnosti z videa jsme nebyli, ale různých vyhlídek u silnice je kolem Faialu fakt spoustu (viz mapy.cz), stačí si vybrat.
Faial – 2 vyhlídky přímo u oceánu
Po návratu z levády jsme si zajeli na tuto vyhlídku (FOTKY ZDE). Bylo tu dost narváno, všichni se fotili na prosklených plošinkách nad oceánem.
Z druhé vyhlídky kousek odtud (FOTKY ZDE) si můžete prohlédnut pobřežní část Faialu s kamenitou pláží i dětským brouzdalištěm (v březnu vypuštěným). Praia do Faial působila jako moc příjemné místo, kde si dát s dětmi za hezkého počasí pauzu a relaxovat.
