Machico
V městečku Machico (FOTKY ZDE) jsem se cítila opravdu příjemně a jezdili jsme sem opakovaně. Místní pláž je opravdu skvělá pro děti – světlý písek, pozvolný vstup do vody a minimální vlny. Jenom počítejte s tím, že je poměrně malá – ač na fotkách nevypadá – takže za dobrého počasí tu bude plno.
Mimochodem, světlý plážový písek je dovezený ze Sahary (podobně jako v případě Playa de las Canteras na Gran Canarii nebo Playa de las Teresitas na Tenerife).
Hned u pláže můžete využít velké hřiště s lodí a WC zdarma.
Dále jsme s oblibou chodili do místního supermarketu Pingo Doce. Na rozdíl od předražených turistických obchůdků v Caniço (kde jsme bydleli) měli v Pingu velký výběr a normální ceny.
Kromě toho jsme přímo v supermarketu objevili skvělou samoobslužnou restauraci, kde jsme celá rodina najedli snad za 20 Eur! Kluci si dávali pečené kuře s rýží (jedno z mála jídel, které jim chutná) a my s Pavlem jsme postupně vyzkoušeli pár možností z nabídky. Užili jsme si to a nemuseli vařit, hurá :-). Přímo pod supermarketem můžete využít podzemní parkoviště pro zákazníky.
Povzbuzeni prvotním úspěchem jsme vyzkoušeli i další prodejny z řetězce Pingo Doce – konkrétně na okraji Funchalu a v Câmara de Lobos. Ale restaurace byla bohužel jenom v Machicu. V Câmaře seženete alespoň pečené kuře s sebou, což jsme také využili.
Levada do Caniçal
Parkovali jsme poblíž tunelu (zhruba tady). Protože Adámka pobolívalo břicho, šli jsme jen kousek a velmi pozvolným tempem. Dohromady jsme urazili asi 5 km (trasa zde, FOTKY ZDE). Výlet si můžete libovolně prodloužit.
Leváda je bezpečná a dobře průchozí. Vede okrajem civilizace, občas přímo kolem domů. Trochu jsem se bála, že tu bude hodně lidí, což se naštěstí nestalo. Potkávali jsem většinou páry nebo jednotlivce.
Z levády je krásný výhled na oblast Machica, tunely a hornatou krajinu. Taky jsme často procházeli kolem zahrádek.
U jednoho (pravděpodobně opuštěného) domu se kluci mazlili s kočkami. Jakmile jsem v batohu zašustila pytlíkem, kočky se k nám vrhly a začaly hlasitě mňoukat. Evidentně jsou zvyklé na jídlo od turistů. Je ale zajímavé, že takhle se chovaly jenom dvě z nich. Třetí si držela odstup a nenechala se ani pohladit.
Po návratu k autu jsme ještě vyjeli na vyhlídku Pico do Facho.
Související článek:
Miradouro do Pico do Facho
Mapa zde, FOTKY ZDE. Moc hezká vyhlídka – z jedné strany uvidíte Machico a přistávací dráhu letiště (samozřejmě jsme na žádost kluků museli vyčkat, dokud něco nepoletí) a z druhé strany poloostrov Ponta de São Lourenço.
Na vyhlídku se dá vyjet autem. Parkoviště je poměrně malé, takže se sem nevejdou turistické autobusy (což jsme uvítali s povděkem).
Kluci s Pavlem prý viděli pod jedním autem krysu. Já jsem mezitím fotila, takže jsem o tento jistě zajímavý zážitek bohužel přišla.
Ponta de São Lourenço
Náš úplně první výlet na Madeiře (mapa zde, FOTKY ZDE), na který jsme dostali tip od znalců ostrova. Prý krásná trasa vhodná pro rodiny s dětmi – což je pravda.
Bohužel nás nikdo nevaroval, že je to zároveň šílená turistická dálnice. A to jsme na Ponta de São Lourenço vyrazili 3. března. Ani si nechci představovat, jak to tu vypadá v sezoně.
Studená sprcha byla o to drsnější, že jsme na Madeiru přiletěli z naprosto pohodové La Palmy. Tohle jsme opravdu nečekali.
FOTKY samozřejmě vyšly krásně. Dokonce je snadné si nafotit útesy bez lidí. Jednoduše počkáte, až všichni přejdou, pak to rychle cvaknete a hned se můžete pochlubit na sociálních sítích :). Ale má smysl kvůli tomuhle cestovat?
Ze začátku jsem byla z výletu nadšená. Ale v druhé půlce jsem už vnímala vyčerpání z toho, jak se musím neustále někomu vyhýbat a napomínat kluky, aby neblokovali cestu.
Řešením může být vyrazit na trasu pozdě odpoledne, kdy už davy lidí trochu prořídly.
Nicméně na základě této zkušenosti jsme od základu přehodnotili naše cestovatelské plány. Ze seznamu výletů jsme vyškrtli všechny známé levády a treky. Místo toho jsme se zaměřili na hledání autentické Madeiry.
Po měsíci pobytu můžu říct, že se nám to povedlo. Z Madeiry jsme odlétali naprosto nadšení a rozhodnutí se vrátit :-).
