Bára Kopecká

Zima na Kanárech z pohledu pracujícího manžela

Článek z pohledu matky 3 synů jsem už napsala. Jak to vidí Pavel? Přečti si jeho zkušenost:

“Dva měsíce v roce jsme tu jen sami pro sebe.

Přestaneme se honit za povinnostmi, náš kalendář se zcela vyprázdní. Odpustíme si každodenní vstávání, připravování svačin, vodění dětí do školek a škol, cesty do práce a z práce, ale taky pravidelné volnočasové aktivity (sport nebo v mém případě kapela).

Celý náš život se ohromně zjednoduší. A zároveň zkomplikuje – jsme sami na Kanárech a musíme se o sebe postarat! Zavedený život vystřídá život nový, život s prázdným kalendářem, zato plný zážitků.

Což vede k další věci, kterou jsem vypozoroval – čas plyne mnohem pomaleji. Vždy, když se vracíme z Kanárských ostrovů, máme pocit, že jsme zažili ne dva měsíce, ale půl roku života. Tak moc je to tam intenzivní.

Naše cesty na Kanáry nám poskytují obrovské množství společných zážitků s dětmi.

Nevím jak to máte vy, ale já si v běžném pracovním dni v Čechách svoje děti moc neužiju. Ráno připravím svačiny do školy, nejmladšího syna odvedu do školky a hurá do práce. Po práci rychle připravit večeři (případně mám svůj program – zkouška kapely, koncert, občas zajdu na pivo), po večeři příprava na spaní. Velmi málo kvalitního času s dětmi.

Na Kanárech je to úplně jinak. Trávíme čas společně. Myslím si, že to i proměnilo můj vztah s dětmi. Až kluci vyrostou, nebudu litovat, že mi jejich dětství proteklo mezi prsty.

Mimochodem, všimli jste si, že s dětmi toho vždycky zažijete mnohem víc než bez nich? Vidíte okolí jejich očima, vidíte spoustu zajímavých věcí, kterých byste si sami ani nevšimli. Pro cestování to platí dvojnásob.

Nemůžu zapomenout na partnerský vztah. Když prožíváte věci spolu, máte společné zážitky, váš život je barevný a zajímavý, velmi to vztahu svědčí. Na Kanárech nemáte babičky ani přátele, jen sami sebe. Je to výzva, ale myslím si, že náš vztah s Bárou dostal nový rozměr. Máme spoustu společných věcí, o které se můžeme opřít.

Celkově je můj život mnohem pestřejší než dříve, kdy jsme s dětmi necestovali. Mám pocit, že žiju dva životy, jeden doma, druhý na cestách. Ani jeden, ani druhý bych nechtěl žít samostatně. Dohromady je to ideální.”