Do letoviska mě nikdo nedostane. Nebo ano?

S Pavlem jsme vždy cestovali po vlastní ose a letoviskům se vyhýbali. Jenže pak jsem našla tohle ubytování v Andalusii. Apartmán se mi líbil tak moc, že jsem změnila názor a v Mojácar Playa jsme strávili 2 měsíce. A výsledek? Až do začátku sezony jsme byli moc spokojení. Byl tu klid (podle Pavla město duchů) a zároveň dost zábavy pro malé děti. Chodili jsme na pláž, do parku, občas na tapas, krmit želvy v laguně nebo pozorovat hráče golfu. Taky jsme trávili spoustu času na terase nebo jezdili do sousedního města Garrucha (5 minut autem). O víkendech jsme cestovali.

Sezona tu naplno propukla 25. 6., kdy v regionu začaly letní prázdniny. Hotely a pláže se zaplnily španělskými rodinami s dětmi. Tehdy pro mě Mojácar ztratil kouzlo a začala jsem se těšit domů :-). A ještě jedna důležitá informace – pokud nejste milovníci studené vody, v moři se vykoupete až v druhé půlce června.

Hřiště u pláže v Mojácar Playa

Místní park, který existuje díky kilometrům zavlažovacích hadic (což platí obecně pro andaluské zemědělství)

Květ palmy
Park v celé své kráse – jeden chodník s několika odbočkami 🙂 Bujnou vegetaci na jihu Španělska nečekejte.
Rio Aguas – jedno ze dvou míst, kde jsme v Andalusii viděli vodu v řece. Jinak tu jsou vyschlá koryta, která Španělé využívají k venčení psů a parkování aut.
Rio Aguas – pohled z mostu na druhou stranu. Na kopci jsou “naše” apartmány. Co je ale nejzajímavější, v řece žijí želvy!
Tohle je důkaz 🙂 Želv jsme viděli 10 nebo 15 najednou. Krmili jsme je pečivem, o které se přetahovaly s kachnami a další havětí. Na mostě je bohužel hustý provoz aut a úzký chodník, takže bylo náročné uhlídat tři neposedné děti.

Napsat komentář