Proč trávím zimu u oceánu?

Povím vám dva příběhy, které se odehrály během letošní zimy. V prvním příběhu mi nebylo vůbec dobře, a tak jsem ho vyměnila za ten druhý. Bylo to jednoduché? Ne. Ale prozradím vám první krok, který můžete udělat už dnes.

Můj běžný den na pražském sídlišti

V zimním období trávíme všední dny v panelákovém bytě a jsme často nemocní. Klasicky onemocní jedno dítě, pak druhé (třetí) a na závěr máma a táta. Tohle kolečko si dáváme během zimy několikrát. Znáte to taky? Jedno nemocné dítě obvykle znamená, že doma zůstanou všichni, neboť nemá kdo hlídat. A protože se kluci nudí a zlobí, sledujeme pohádky. Není to  špatná aktivita na odpoledne. Ale několik dní nebo týdnů v kuse?

Ani když jsou kluci zdraví, na procházky je moc neužije. S příchodem zimy přišli o svou oblíbenou zábavu, kterou je divoká jízda na kole a odrážedlech. Chodit pěšky je nuda. Mě zase nudí hřiště, mrznou mi nohy a těším se domů. Pohled na studené sídliště ve mně budí lehkou depresi. Nezbývá než čekat na jaro.

Pavel přichází domů obvykle v sedm večer. Stihneme se navečeřet, připravit kluky na spaní a den pomalu končí. Další z řady šedivých dnů, které se podobají jako vejce vejci. Při nejlepší vůli nenacházím způsob, jak si zimu v Praze užít.

Můj běžný den na Tenerife

V zimním období trávíme všední dny u oceánu. Všichni jsme zdraví. Po snídani balím hračky a svačinu a vyrážíme na pláž. Stavíme silnice, patláme bláto a pozorujeme mušle, které žijí na skále. A hlavně si užíváme sluníčko.

I tady probíhají hádky a rvačky, ale venku se nahromaděná klučičí energie vybíjí lépe. Tablet jsem po příletu uložila do šuplíku a od té doby si na něj kluci nevzpomněli. Mají tu spoustu zajímavých podnětů.

Pavel končí s prací v pět, někdy dříve. Po práci společně vyrážíme na výlet nebo na procházku po okolí. Stmívá se později, než v Česku, a večery jsou relativně teplé.

Už je tma a kluci řádí se španělskými dětmi na hřišti. Je čas jít domů, den pomalu končí. Další z řady příjemněpoklidně prožitých dnů, na které budeme s láskou vzpomínat.

Možná vás teď napadá: To chci taky! Ale my nemůžeme odjet, protože…

  • To je jen pro pár vyvolených, my si to nemůžeme dovolit.
  • Nemáme peníze.
  • Máme hypotéku.
  • Manžel nemůže pracovat na dálku.
  • Nezvládnu se o děti starat 24 hodin denně. Doma mám alespoň občas hlídání.
  • Vlastně je to celé nesmysl.

Co s tím? Moje rada je – postupujte po malých krůčcích. Pohrávejte si s myšlenkou, jaké by bylo trávit příští zimu v teple. Přemýšlení vás k ničemu nezavazuje. 🙂 Nemusíte hned řešit praktické záležitosti.

Nechte svou fantazii pracovat na plné obrátky. Jak se u toho cítíte? Tetelí se vaše srdce radostí, nebo cítíte sevření?

Když se totiž dívám zpět, dochází mi, že jsem si cestování s dětmi nejdříve musela dovolit. Přijmout fakt, že je to možné. Že i já můžu. Události se daly do pohybu postupně.

PS: Zeptejte se na názor partnera, ať má také dost času na přemýšlení 🙂

 

Jsem máma tří synů a vášnivá cestovatelka. Ve svých projektech učím rodiče, jak skloubit péči o děti a dlouhodobé cestování. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.