Můj příběh

Jsem máma tří synů a vášnivá cestovatelka. Ve svých projektech učím rodiče, jak skloubit péči o děti a dlouhodobé cestování.

Kdo jsem?

Jmenuji se Bára, těší mě. Aktuálně jsem především máma tří synů (ve věku 2, 4 a 6 let).

Je konec ledna a my trávíme zimu na pobřeží Tenerife

Dívám se z okna na oceán a poslouchám jeho šumění. Před chvíli jsem uložila kluky k odpolednímu spánku - poté, co jsme strávili půl dne na pláži stavěním hradů a silnic, bagrováním děr a cachtáním ve vlnách.

Ne, není to dokonalá idylka. Být mámou tří kluků je sakra náročné. Zároveň si ale uvědomuji, jak vzácný je náš čas strávený s dětmi. Nebudou malé navěky a každý hezky prožitý den se počítá.

Co je na tom všem nejlepší? Čekají nás další dva měsíce na Tenerife a já už se moc těším na společné zážitky. Plním si své sny a mám radost, že k tomu můžu přizvat své děti (a samozřejmě i manžela :).

Před dvěma lety jsme ale prožívali zimu úplně jinak

Potáceli jsme se z nemoci do nemoci. Byla jsem s dětmi zavřená v panelákovém bytě a pouštěla jim jednu pohádku za druhou. Byl to jediný způsob, jak zamezit nekonečným sporům a rvačkám. Zima v Praze mi neskutečně lezla na nervy a snila jsem o cestování. To jsem ještě netušila, jaké peklo mě čeká.

Náš nejmladší syn Adámek (tehdy miminko) onemocněl zápalem plic a skončil na JIP s kyslíkovou maskou. Každý den jsme telefonovali do nemocnice a slyšeli stejnou větu: “Jeho stav se nezlepšuje, ani nezhoršuje.” Pavel za ním jezdil, ale na pokyn sestřiček se musel schovávat, aby ho Adámek nezahlédl a zbytečně se nerozrušil. Já jsem ležela doma, brala antibiotika a bylo mi zle.

Adámek se nakonec uzdravil, ale od té doby ho trápily bronchitidy. V nemocnici skončil ještě jednou. Naštěstí ne na JIP, ale se mnou na pokoji.

Léto bylo fajn, ale další zima mě děsila. Co když Adámek opět onemocní? Fungování rodiny se zhroutí. Celá moje bytost se bránila představě, že bych to měla prožívat znovu.

Co mě v životě ještě čeká?

Aby toho nebylo málo, krátce po porodu Adámka se mi do hlavy vetřela neodbytná myšlenka - co bude dál? Mám všechno, co jsem chtěla. Manžela, tři děti, byt, auto… Takže teď mě čeká dřina kolem dětí a domácnosti a za pár let přibude dřina a stres v práci. Pak děti odrostou a budu stará. To je vážně všechno? Takhle funguje život?

Cítila jsem se zklamaná. Vzápětí se ozval hlas v hlavě: “Prosím tě, buď vděčná za to, co máš! Spousta žen v tvém věku nemá ani chlapa, natož děti.” Vděčná jsem byla, ale spokojená úplně ne. Začala jsem opatrně mluvit s Pavlem o tom, že bych po letech chtěla pořádnou dovolenou.

Měsíc v Chorvatsku, dva měsíce na Gran Canarii a dva měsíce v jižním Španělsku

Tomu říkám pořádná dovolená :) Když jsme 1. září nastupovali do auta plného dětí a věcí a vyráželi na cestu do Chorvatska, opravdu jsme se báli. Udělali jsme krok do neznáma a netušili jsme, co nás čeká. Štěstí a úžasné zážitky, nebo absolutní peklo? Ukázalo se, že obojí najednou.

Klukům byl v té době necelý rok, necelé tři a necelých pět. Výbušná kombinace. Adámek znovu onemocněl, vezli jsme s sebou dýchátko a doufali, že se u moře uzdraví. To se také stalo, během pár dní byl v pořádku. Byla jsem vděčná, že jsme našli způsob, jak mu pomoci.

Do Chorvatska jsem se zamilovala a už cestou domů mi bylo jasné, že další zimu chci trávit v teple

Znamenalo to otevřít se radikálním změnám. Pavel změnil projekt, aby mohl pracovat z domova. Spoustu věcí jsme řešili na dálku - včetně koupě nového bytu v Praze a následné rekonstrukce. S malými dětmi jsme absolvovali několik cest letadlem. Sžívali jsme se s novými místy a testovali, jaký styl cestování nám vyhovuje.

Zjistila jsem, že mě doopravdy baví plánování našich cest, hledání informací a vymýšlení výletů, které jsou zvládnutelné s malými dětmi. Užíváme si málo známá místa, zábavním parkům se vyhýbáme.

A teď mám pro vás skvělou zprávu.

S dětmi kolem světa? Vy můžete taky! Vážně. Tohle není záležitost pro pár vyvolených

Představte si, že se svými dětmi trávíte zimu na plážích a všichni jste zdraví. Tablet leží zavřený v šuplíku a děti si na něj ani nevzpomenou. Mají tolik nových podnětů. Každý den jim předáváte myšlenku: “I jako rodič a dospělák mám své sny a plním si je. Je to tak v pořádku. Jsem rád, že tu jsi se mnou.”

Pokud s vámi tato představa souzní, s radostí vám budu průvodkyní na cestách za dobrodružstvím.