Caniço
Caniçu věnuji pozornost hlavně z toho důvodu, že jsme tu 14 dní bydleli (podrobnosti si můžete přečíst tady). Myslím si, že pokud se ubytujete jinde, můžete toto letovisko s klidem vynechat (záleží na vašich preferencích).
Během našeho pobytu v Caniço Pavel pracoval pouze 3 dny v týdnu. V té době jsem se s klukama intenzivně věnovala školním povinnostem (abychom měli zbývající 4 dny v týdnu kompletně volné na cestování). Tudíž jsme trávili významnou část dne v bytě a ven jsme se dostali až odpoledne.
Pokud sem zavítáte, doporučuji tuto příjemnou procházku (FOTKY ZDE). Není tu hřiště, ale kluci se celkem dobře zabavili na venkovní posilovně.
Na koupání s dětmi to bohužel nebylo. Kluzké kameny, řasy, celkově špatný přístup do vody a občas vlny. Ne nějak velké – přesto když stojíte na oslizlých kamenech a vlny vám podrážejí nohy, není to nic moc. Do vody vedly schůdky, také porostlé řasou.
V březnu jsme zažili opravdu pár opravdu teplých dnů, takže jsem si i zaplavala. Pro dospělé super – vykoupat se a pak se v klidu vyhřívat na sluníčku. Ale hlídat tam celé odpoledne dne 3 děti bych opravdu nechtěla :-D.
Promenáda může být fajn na odrážedlo nebo koloběžku, jenom počítejte s tím, že je docela krátká.
Pobřeží v další části města není moc zajímavé (viz FOTKY).
Co jsem si opravdu užila, byla procházka bez dětí tady (FOTKY ZDE). S dětmi jsem tam nešla, protože cestička občas vede po okraji útesu.
Levada do Caniço
Naše první dobrodružná leváda (FOTKY ZDE). Netušili jsme, jestli bude průchozí (několik nocí za sebou pršelo) a bezpečná pro děti. Riskli jsme to a povedlo se. Levada do Caniço je velmi krásná a pestrá – eukalyptový les, vyhlídky na rokli i na oceán, vysoká tráva, rozkvetlé kytky. A celou dobu jsme tu byli sami!
Bezpečnost celkem ok, kluci si dávali pozor. S menšími dětmi bych tam určitě nechodila, nikde nebylo zábradlí. Na několika místech se voda vylila z levády a brodili jsme se bahnem nebo přímo potokem. Pro kluky adrenalin, byli totálně nabuzení a většinou ani nevnímali přibývající kilometry v nohách :-).
Parkovací místo jsme našli u silnice tady. Když jsme vyrazili na levádu, zpoza rohu na nás vystartovali 2 velcí psi, což mě docela vyděsilo. Naštěstí jsme kolem nich ve finále nemuseli procházet.
Brzy po startu levády jsme narazili na ceduli se zákazem. Zároveň jsme viděli postranní cestičku, o které jsem si myslela, že je to nějaká “obchůzka” a máme jít tudy. Vydali jsme se tedy na blátivou cestičku zarostlou ostružiním, která vedla k nádrži na vodu a tam skončila. Takže jsme se vrátili zpět a šli do zákazu.
Jedinou velkou překážkou byla nakonec rozvodněná leváda v tunýlku. A na druhém konci tunýlku malý vodopád. Šla jsem po kamenech, oběma rukama se držela stěn tunelu a snažila se nenamočit si boty. Než jsem se stihla poradit s Pavlem, co dál, Lukášek přelezl vodopádek a pustil se do dalšího zkoumání trasy :-). Nezbylo než pokračovat za ním.
Všichni kluci si namočili boty a bylo jim to jedno. Užívali si zábavu a dobrodružství. Mimo jiné pouštěli lodičky a pořádali závody kolem levády. Na potenciálně nebezpečných místech jsem je hlídala, ale většinou byli opatrní.
Z levády jsem byla nadšená, nicméně vstup do zákazu je samozřejmě na vašem uvážení a na vlastní nebezpečí.
Socha Cristo Rei & vyhlídky
Turisticky oblíbené místo (FOTKY ZDE ) poblíž Funchalu, kde jsme kromě polštiny slyšeli v hojné míře i češtinu. Samotná socha Krista je docela malá, v dolní části ohraničená plechovou ohradou, a čeká na rekonstrukci.
Vyhlídky v okolí sochy jsou moc hezké a hojně navštěvované. Kluci byli unavení z dynamického výletu kolem levády do Caniço, takže se spokojili s válením na lavičce a blbnutím.
Lanovka v době naší návštěvy nejezdila (možná kvůli větru). Dívala jsem se na ceník – dospělí 5 Eur, děti 2 Eura (jedna cesta a zpáteční stojí stejně). Dole pod lanovku je kamenitá Praia do Garajau, kam se dá sjet i autem, pokud vám vyjde počasí na koupání.
Hřiště v Jardim do Garajau
Na hřiště v Jardim do Garajau (FOTKY ZDE) jsme šli pěšky z našeho bytu v Caniço (trasa zde). Není to daleko, s blouděním asi 3,5 km 🙂 Většinu času jsme šli do kopce a cesty v mapě občas neodpovídaly realitě.
Hřiště bylo pro kluky trochu zklamáním, protože jsem je nalákala na tobogány, které ale nejezdily – neklouzalo to. Nechápu.
Kluci brzy zjistili, že když si namočí zadek v louži vody na konci klouzačky, tak to jezdí. Takže namáčeli zadky, dokud nespotřebovali všechnu vodu :-D. Pak jsem jim dala suché oblečení a zavolala Pavlovi, aby nás po práci vyzvednul.
Hřiště je objektivně opravdu pěkné a dobře vybavené (viz fotky), je tu i restaurace a wc. Jenom naši kluci asi nebyli v tom správném rozpoložení. Navíc se kolem převalovaly mraky a byla docela zima. Takže objektivně doporučuji k návštěvě, jenom je lepší předem nezmiňovat ani neslibovat klouzačky.
Levada dos Tornos
Dnešní trasa zde, FOTKY ZDE. Parkovali jsme na okraji silnice tady.
Opět zase úplně jiná leváda než všechny předchozí. Tentokrát autentický madeirský venkov bez příkras a bez pozlátka. Smrad. Odpadky (včetně plastů v levádě). Domácí zvířata (hlavně kozy a ovce). Štěkající psi. Vstřícní venkovani, kteří nás zdravili a mávali nám. Ignorující venkovani. A pouze 2 další turisté, které jsme potkali poblíž tunelu.
Právě tunel na levádě (dlouhý asi 340 m) byl hlavním důvodem výběru trasy. A nezklamal – všichni si odnášíme silný zážitek.
Kvůli nočním dešťům byla cestička v tunelu zaplavená vodou, která tekla a kapala ze stěn. Svítili jsme si pomocí mobilů (nedopručuji, použijte raději čelovky) a snažili se vodě vyhýbat. Moc to nešlo. Lukášek s Davídkem to neřešili a v sandálech se brodili loužemi.
Cestička je úzká, vyhnout se někomu v protisměru je podstatě nemožné. Někdo by se musel obětovat a stoupnout si levády. Ovšem pravděpodobnost, že v tunelu potkáte další turisty, je opravdu mizivá.
Tunel je také poměrně nízký – děti projdou, ale dospělí se boudou muset sehnout a dávat pozor na hlavu.
Po chvíli pochodu do nitra tunelu jsem usoudila, že už víme, o čem to je, a vrátili jsme se zpátky. Byl to super zážitek. Za mě skvělá volba, pokud chcete dětem ukázat typický tunel na levádě bez toho, že byste jezdili do vysokých hor nebo podnikali cokoliv nebezpečného. Doporučujeme.
