V tomto článku se vám pokusím přiblížit svůj pohled na naše cesty na Kanárské ostrovy. Zkušenost ženy-matky se liší od zkušenosti pracujícího muže, mým cílem je tedy ukázat vám tu druhou stranu. Pokusím se také nasdílet praktické rady a hacky, jak úspěšně pracovat na dálku z Kanárů pro českou firmu a nezbláznit se z toho.
Jak to začalo
S Bárou nás vždy spojovala láska k cestování. Před dětmi jsme spolu podnikli všechno možné: Erasmus, čtyři měsíce v USA, spoustu cest po Evropě.
Narození Lukáška vše změnilo. I obyčejná týdenní dovolená v Čechách s miminkem byla na hranici našich fyzických možností. Lukášek na cestách odmítal spát, čímž se nevyspání přeneslo na nás, a všechno bylo strašně složité. Usoudili jsme, že cestování a děti nejdou dohromady. Užívali jsme si rodinný život, podnikali jednodenní výlety, a cestování uložili k ledu.
Obrat přišel v zimě 2017. Asi už to znáte z příběhu Báry. Adámek, naše třetí dítě, jako miminko trpěl chronickými dýchacími problémy. Týden strávil na JIPce, měli jsme strach o jeho život, a po dvou pobytech v nemocnici jsme pochopili, že není v silách medicíny jeho kašel vyléčit. Chtělo to něco jiného. Chtělo to moře.
A tak jsme se rozhoupali. Další zimu v Čechách už jsme zažít nechtěli. Já jsem musel změnit práci, protože ta stávající neumožňovala pracovat na dálku. Naše volba padla na Kanárské ostrovy. Je to logická volba, pokud chcete místo, kde je v zimě teplo, kam se dá snadno doletět z Čech, a kde máte komfort, bezpečí a vyspělost Evropské unie.
Náš první dvouměsíční pobyt na Gran Canarii byl plný extra silných životních zážitků – těch úžasných i těch temnějších. Teprve jsme hledali a nacházeli cestu, jak udržitelně cestovat. Adámkovi pobyt nadmíru prospěl. My jsme se zamilovali do Kanárských ostrovů a zjistili, že cestování s dětmi je nejen možné, ale mnohem intenzivnější než kdy dřív. Jen je nutné zapomenout na staré vzorce cestování a vytvořit si nové.
V dalších letech už byly naše pobyty na Kanárech čím dál komfortnější a klidnější, jak jsme postupně naše soužití na cestách vyladili. Nyní se na ně každoročně moc těšíme, my i děti. Je to obrovské zpestření života.
Jak to tedy děláme?
Na Kanárech trávíme každou zimu cca od půlky ledna do konce března. Celou dobu máme k dispozici půjčené auto. Bydlíme na jednom, dvou, maximálně třech různých místech v pronajatých bytech nebo domech. Nikam nespěcháme. Díky dlouhému pobytu na stejném místě minimalizujeme stres, můžeme skutečně žít a bydlet, najdeme si oblíbené obchody, podniky, pláž v okolí, zkrátka žijeme jinde.
Každý přesun je stresující a znamená dva dny úklidu, balení, příprav, cesty, vybalování, zabydlování. Proto doporučuji přesuny minimalizovat. Na druhou stranu, nové místo = nové zážitky. Naše optimum jsme našli na dvou až pěti týdnech na jednom místě.
Ve všedních dnech od rána do odpoledne pracuji, zatímco Bára je s dětmi obvykle na pláži, občas to proloží procházkou po hřištích nebo menším průzkumem okolí. Oběd si dáme každý zvlášť, já doma, Bára s dětmi venku (z vlastních zásob). Později odpoledne přijde čas nákupů a přípravy večeře, což je moje zodpovědnost. Večeři si dáváme doma, teplou a poctivou.
O víkendech poznáváme ostrov a podnikáme celodenní výlety, oběd řešíme svačinou, večeři opět vaříme doma.
Práce na dálku
Pracuji jako programátor a SW architekt. Nejdřív jsem byl se svým cestováním za exota, během covidu a lockdownů si naopak většina kolegů v práci ani nevšimla, že jsme odletěli na Kanáry 🙂 . Dnes už není žádný problém, hybridní režim je běžná věc. Sice mám práci, kde je vyžadována přítomnost v práci alespoň tři dny v týdnu, ale individuální domluva to řeší.
V Čechách rád chodím do kanceláře. Je tam příjemná produktivní atmosféra, jsem s lidmi, pokecáme, zajdeme si na oběd, nemusím řešit vaření a divočící děti. Práce na dálku je jiná. Má ale taky své výhody. Například v práci v open space se málokdy dokážu dostat do flow, na dálku to jde snadněji. Lépe se soustředí, protože okolo nepoletují kolegové (a ideálně přes den ani děti :-)). Myslím si, že je zdravé občas narušit zaběhnutý rytmus. Možná máte podobnou zkušenost z doby covidu. Při odletu na Kanáry se těším na vzdálený režim, při návratu do Čech zase na ten běžný.
Během našich pobytů na Kanárech si snižuji úvazek. V prvních letech jsem cílil na 80% a pracoval sice plných 5 dní v týdnu, ale v úterý a ve čtvrtek jen do dvou odpoledne, a pak jsme ještě stihli menší výlet do okolí. Děti se po cestě v autě vyspaly a zbytek dne byl náš. V posledních letech už to děláme jinak – úvazek jsem snížil na 70%, což nám umožnilo mít čtyři pohodové sedmihodinové pracovní dny a třídenní víkendy. Každopádně vám určitě doporučuji snížit úvazek, pokud je to jen trochu možné. Při plném 40hodinovém úvazku si neumím příjemné fungování na Kanárech moc dobře představit.
Důležité je vytvořit i na cestách důstojné pracovní podmínky. Za mě je nutností velký monitor a klávesnice. První rok na Gran Canarii jsem pracoval jen na notebooku a byl jsem z toho rozmrzelý a demotivovaný. Na jednodenní práci samotný notebook stačí, na týden už je to horší, ale na dva měsíce to vážně nechcete. Od té doby bereme místo jednoho kufru dva a přibalujeme náš stařičký 22palcový monitor. To však přináší další výzvu: potřebujete pracovní stůl, a ten v Airbnb apartmánech obvykle nebývá k dispozici, čest výjimkám. Řešíme to kreativně: stůl vyrobíme z toho, co je po ruce. Často poslouží komoda, ze které vyndáme šuplíky, v horším případě třeba konferenční stůl položený na postel. Jednou jsme koupili asi za 30€ nejlevnější stůl v IKEA.
Pro odpoutání od (často hlučné a divoké) rodinné reality vřele doporučuji kvalitní sluchátka s aktivním tlumením hluku. Zainvestoval jsem do Sony WH-1000 a od té doby jsou mým nepostradatelným společníkem! Pustím si do nich ze Spotify post-rock, soundtracky nebo jinou instrumentální hudbu, případně zvuky přírody, a hluk je pryč. Pokud ani to nestačí, děti křičí a já potřebuji pracovat, pro takové situace mám nachystaný instrumentální metal :-). Sluchátka samozřejmě využívám i na pracovní hovory přes Teams.
Pro práci je nutný stabilní internet, vždy doporučuji raději ověřit s hostitelem. Pokud bydlíte ve městě, jako záložní řešení poslouží internet z vašich mobilních dat (cena roamingových dat v EU je stejná jako v ČR). Mimo město nemusí být dobrý mobilní signál a pak se musíte plně spolehnout na wi-fi.
Aby vás náročný pracovně-rodinný režim nevyždímal, je nutné v rámci duševní hygieny zařadit do denního režimu i nějakou příjemnou aktivitu, při které se aspoň na hodinu odpojíte, dopřejete si pozitivní zážitek a váš den nebude jen hromada povinností. U mě to jsou procházky do okolí. Chodím buď po práci, nebo během obědové pauzy. Někdy si jdu místo toho zaběhat nebo zaplavat. Během hodiny se nabiju energií a můj den je o 100% lepší.
Práce nebo dovolená?
Možná se zeptáte – není to škoda, pracovat na Kanárských ostrovech? Nebylo by lepší udělat si pořádnou dovolenou? Nebylo.
Práce mi umožňuje dvě věci. Zaprvé, vzpamatovat se a odpočinout si od náročného rodinného režimu 🙂 . Celodenní výlety jsou plné zážitků, ale pokud by takový měl být každý den, bylo by to strašně vyčerpávající! Je dobré zážitkové dny prokládat těmi klidnými. Umožní vám to vše vstřebat a integrovat. I dětem to svědčí. Po víkendu stráveném s rodinou se už těším na práci, po několika dnech v práci se těším na výlety a další zážitky. Je to zdravý režim.
Zadruhé, díky práci na Kanárech finančně utáhnu dlouhodobý pobyt, aniž bychom museli sahat do zásob. Vychází to zhruba “šul nul” – během našich dvou měsíců na Kanárech vydělám tak akorát na náš život zde a na proplacení složenek doma. Mám štěstí, že programování je moje vášeň a zároveň jde o velmi dobře placenou práci. Finanční náročnost pobytu na Kanárských ostrovech je cca 60 tisíc měsíčně navíc oproti životu doma (víc do detailu to rozebírám v článku Dlouhodobý pobyt na Kanárech – na kolik to vyjde?), což se dá z programátorského platu pokrýt.
Co nám to dává?
Dva měsíce v roce jsme tu jen sami pro sebe. Přestaneme se honit za povinnostmi, náš kalendář se zcela vyprázdní, odpustíme si každodenní vstávání, připravování svačin, vodění dětí do školek a škol, cesty do práce a z práce, ale taky pravidelné volnočasové aktivity (sport nebo v mém případě kapela). Celý náš život se ohromně zjednoduší. A zároveň zkomplikuje – jsme sami na Kanárech a musíme se o sebe postarat! Zavedený život vystřídá život nový, život s prázdným kalendářem, zato plný zážitků.
Což vede k další věci, kterou jsem vypozoroval – čas plyne mnohem pomaleji. Vždy, když se vracíme z Kanárských ostrovů, máme pocit, že jsme zažili ne dva měsíce, ale půl roku života. Tak moc je to tam intenzivní.
Naše cesty na Kanáry nám poskytují obrovské množství společných zážitků s dětmi. Nevím jak to máte vy, ale já si v běžném pracovním dni v Čechách svoje děti moc neužiju. Ráno připravím svačiny do školy, nejmladšího syna odvedu do školky a hurá do práce. Po práci rychle připravit večeři (případně mám svůj program – zkouška kapely, koncert, občas zajdu na pivo), po večeři příprava na spaní. Velmi málo kvalitního času s dětmi.
Na Kanárech je to úplně jinak. Trávíme čas společně. Myslím si, že to i proměnilo můj vztah s dětmi. Až kluci vyrostou, nebudu litovat, že mi jejich dětství proteklo mezi prsty.
Mimochodem, všimli jste si, že s dětmi toho vždycky zažijete mnohem víc než bez nich? Vidíte okolí jejich očima, vidíte spoustu zajímavých věcí, kterých byste si sami ani nevšimli. Pro cestování to platí dvojnásob.
Nemůžu zapomenout na partnerský vztah. Když prožíváte věci spolu, máte společné zážitky, váš život je barevný a zajímavý, velmi to vztahu svědčí. Na Kanárech nemáte babičky ani přátele, jen sami sebe. Je to výzva, ale myslím si, že náš vztah s Bárou dostal nový rozměr. Máme spoustu společných věcí, o které se můžeme opřít.
Celkově je můj život mnohem pestřejší než dříve, kdy jsme s dětmi necestovali. Mám pocit, že žiju dva životy, jeden doma, druhý na cestách. Ani jeden, ani druhý bych nechtěl žít samostatně. Dohromady je to ideální.
PS: Pokud vás zajímá pohled Báry, doporučuji přečíst tento článek na blogu S dětmi kolem světa.
