Cestování a rodičovské strachy. Jak se s nimi vypořádat?

Mám tři syny a ruku v ruce s mateřskou láskou přišel strach o děti. Jeho síla mě zaskočila. Tatínkové to mají jinak :). Ale pokud jste máma, asi to znáte. Cestování je vždy krok do neznáma, a tak hlava jede na plné obrátky a vymýšlí katastrofické scénáře. Co s tím?

V první řadě chci říct, že strach považuji za přirozenou součást mateřství. Bdělá pozornost je na místě. Je fajn si vyhodnotit, jaké riziko jsem ochotná podstoupit, a co už je moc.

Já například nechci s dětmi do Asie. I když spousta lidí to zvládá. Nemusím mít všechno hned a zatím si vystačíme s Evropou. Zároveň se ale nenechám strachem paralyzovat. Asie mě láká a přijde den, kdy tam odletíme 🙂

Jaké strachy jsem tedy řešila, když jsme začali cestovat?

Nedokážu se starat o děti 24 hodin denně, 7 dní v týdnu

Téma, které jsem řešila před naší první zimou na Kanárských ostrovech. V tomto článku se můžete přesvědčit, že můj strach nebyl úplně od věci :-D.

Jak jsem se s tím nakonec vypořádala? Mě osobně motivuje prostředí, ve kterém žijeme. Když je krásné počasí a za oknem vidím oceán, snadněji zvládnu každodenní strasti s jídlem, oblékáním a řešením, kdo koho praštil první :-). A pak hurá ven! Nevadí, že jsem na děti sama.

Také moc pomohlo, že si Pavel zkrátil pracovní dobu. Na Tenerife pracoval už jen 6 hodin denně. Když připočítám dojíždění do práce, jako rodina jsme spolu strávili o 3 hodiny a 40 minut více času KAŽDÝ VŠEDNÍ DEN (ve srovnání s životem doma). Bylo to skvělé. Po práci jsme často jezdili na výlety a Pavel si kluky mnohem víc užil.

Jak si děti zvyknou na cizí prostředí? Co když se jim tam nebude líbit?

Před lety jsme se chystali na naši vytouženou dovolenou v Jižních Čechách. Lukášek měl rok a kousek a já jsem byla znovu těhotná. Dopadlo to katastrofálně. Lukášek odmítal spát na neznámém místě. Celé noci proplakal. Ráno byl tak unavený, že se jen válel po zemi a cucal si palec. Po několika dnech jsme se začali těšit domů.

V dalších letech jsme na dovolené nejezdili. Zato jsme detailně prozkoumali Prahu a Střední Čechy. Situace se časem proměnila a s třemi dětmi najednou cestovat šlo.

Jaký z toho plyne závěr? Děti jsou nevyzpytatelné a nikdy s jistotou nevíte, jak budou reagovat. Pokud jsou vaše dovolené zatím náročné, neházejte flintu do žita. Za pár měsíců nebo let bude všechno jinak.

A jak dětem cestování co nejvíce zpříjemnit? Jednoduše vybírejte místa, která jsou pro ně atraktivní. U nás vedou písčité pláže, hřiště, majáky, mušle, hrady, pevnosti, skály, exotické rostliny a kaktusy, interaktivní muzea atd. Budu vás zásobovat praktickými tipy :).

Jak to zvládneme finančně?

Toto téma jsem podrobně rozebrala ve svém eBooku “5 tipů, jak finančně zvládnout cestování s dětmi”. Stáhněte si ho zdarma zde>>>.

Jak přežijeme cestu letadlem?

Nejvíc jsem se bála, že některé z dětí bude mít v letadle hysterický záchvat. To se nám ale stává minimálně. Lukášek s Davídkem se obvykle zabaví hraním her na tabletu.

Adámek zatím potřebuje pohyb a rozmanitější podněty. Během svého prvního letu ještě nechodil a ani nevydržel dlouho sedět. Nakonec jsem ho nechala lézt v uličce. Samozřejmě jsem ho hlídala. Po nějaké době se unavil a vrátili jsme se na sedadlo.

Co když dítě onemocní nebo se zraní?

S běžnými nemocemi na cestách máme bohaté zkušenosti. Na bolesti bříška, zvracení, průjem, zvýšenou teplotu atd. jsme používali léky dovezené z Česka. A protože cestujeme dlouhodobě, pár dní “zkažených” nemocí nám nevadí.

Na Tenerife si Lukášek strhnul nehet na noze, takže jsme byli nuceni vyhledat lékaře. Komunikace byla složitější, ale zvládli jsme to. Za ošetření a následné dvě kontroly jsme nic neplatili.

Závěr? Pokud cestujete po Evropě, riziko nemoci nebo úrazu je v podstatě stejné jako doma.

Co když budeme mít “ponorku”?

Na naší první cestě (měsíc v Chorvatsku) jsme zjistili, že “jenom” cestování nebude to pravé. Většinu času jsme trávili spolu a na konci pobytu byl Pavel z kluků vyřízený.

Na dalších cestách už Pavel pracoval, takže si od dětí odpočinul. Po práci jsme se k sobě rádi vraceli.

Dovedu si představit, že na cestách mohou vyplouvat na povrch problémy, které doma úspěšně zametete pod koberec. Já tohle zatím nepociťuji. Naopak převládá vděčnost za společný čas. Doma je Pavel celé dny v práci.

Nekonečná únava, samota a izolace

Která matka to nezná? I já mám občas dětí plné kecky. Přeji si být jinde, odpočívat a mít čas pro sebe.

Navíc jsem introvert, a tak samotu a izolaci občas řeším. Velké množství sociálních kontaktů mě vyčerpává. Když je jich naopak málo, upadám do “depky”. Což se mi stalo ve Španělsku. Zjistila jsem, že bez znalosti jazyka si vážně nepopovídám.

Vyřešila jsem to sice ne úplně zdravým, ale účinným způsobem – členstvím v několika facebookových skupinách. Na cestách taková náhražka sociálních kontaktů přijde vhod. Jen si hlídám, abych tam netrávila příliš mnoho času.

Když to shrnu, všechny strachy a problémy jsou bohatě vyváženy krásnými zážitky

Určitě není snadné být uprostřed náročné situace a řešit ji. Ale většina našich dní na cestách probíhá “normálně” a příjemně.

Jaké strachy řešíte vy?

Jsem máma tří synů a vášnivá cestovatelka. Ve svých projektech učím rodiče, jak skloubit péči o děti a dlouhodobé cestování. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.