Španělská interaktivní muzea nás moc baví – jak na ostrovech, tak na pevnině. Španělé jsou obecně hlučnější a velmi tolerantní vůči dětem, a tak nikomu nevadil křik, hlasitý smích nebo pobíhání. Skvělý přístup :-).

Museo de la Ciencia y el Cosmos (Tenerife)

V La Laguně doporučujeme geniální Muzeum vědy a vesmíru. Děti se tu mohou vyřádit a vyzkoušet si interaktivní exponáty, jako například zvedání auta pomocí páky, stavbu oblouku římského mostu, natáčení v televizním studiu a mnoho dalšího.

Museo Elder de la Ciencia y la Tecnología (Gran Canaria)

Tady jsme bohužel nebyli, poprvé kvůli nízkému věku dětí a podruhé kvůli covidovým restrikcím (bez možnosti mačkat tlačítka a používat dotykové obrazovky návštěva ztrácí smysl).

Nicméně muzeum má skvělé reference a podle fotek se nám líbí – je to podobný styl jako výše zmiňované Museo de la Ciencia y el Cosmos. Proto s klidným svědomím doporučujeme.

Museo del Queso Majorero (Fuerteventura)

Muzeum sýra by se klidně mohlo jmenovat “Muzeum Fuerteventury”. Nabízí zajímavý pohled do historie ostrova před nástupem masového turismu, kdy zdrojem (mnohdy chudé) obživy místních obyvatel bylo zemědělství. Především chov koz.

Možná to nezní úplně atraktivně, ale expozice jsou vymyšlené tak, aby zaujaly návštěvníky každého věku (opět nechybí různá tlačítka, interaktivní obrazovky atd.).

Součástí areálu je krásný historický dům, větrný mlýn, kavárna a nádherná kaktusová zahrada.

Museo Insular (La Palma)

Do ostrovního muzea určitě zajděte, stojí to za to a vstup je zdarma. Už samotná budova je nádherná – dochovaly se původní dřevěné stropy a okna. Dětem se bude líbit labyrint chodeb a schodů.

Co se týče sbírek, nejbizarnější byla místnost věnovaná přírodě La Palmy – takový ten klasický staromódní mišmaš z 19. století :-). Je tu hodně vycpaných zvířat a chápu, že ne každému se to bude líbit.

Na druhou stranu exponáty vážně přitahují pozornost – např. 2 obří mořské želvy, tuleň, prapodivné ryby, spousta žraločích hlav (netušila jsem, že existuje tolik druhů). Taky hromady mušlí, korály, hvězdice. Hadi v lihu. Nejděsivější byla kůzlata s genetickými vadami (s nestandardním počtem hlaviček nebo nožiček). Kluky to všechno dost zajímalo.

Sbírky obrazů jsme prošli jen v rychlosti. Kluci se už nudili, dupali po dřevěných podlahách a zkoumali, jak je to krásně slyšet :-D. Hezké byly modely lodí nebo obří váha.

Salinas (La Palma, Fuerteventura, Lanzarote)

Salinas jsou místa, kde se vyrábí sůl odpařováním mořské vody. Většina salinas v průběhu času zanikla, ale některé se udržují za účelem zachování historického dědictví ostrovů.

Moc se nám líbilo na La Palmě, kde poblíž typických nádrží na vodu stojí dva majáky (a navíc neplatíte vstupné).

Na Fuerteventuře zase můžete shlédnout krátký film o výrobě soli a prohlédnout si kostru velryby.

Na salinas se mi líbí, že děti mohou volně běhat, blbnout, a zároveň nenásilným způsobem načerpají nové informace.

Dílo Césara Manriqua (Lanzarote)

Umělec César Manrique je jedním z turistických symbolů Lanzarote (něco jako Franz Kafka v Praze – každý ho zná). Z toho vyplývá, že místa spojená s jeho osobou jsou hojně navštěvovaná. Přesto doporučuji, abyste na Manriqua nezanevřeli a dali mu šanci.

V článku jsem už sdílela tip na Jardín de Cactus. My jsme v rámci hromadné vstupenky navštívili ještě Jameos del Agua a Mirador del Río.

Ecomuseo de Guinea (El Hierro)

Hlavním lákadlem Ecomusea jsou hierrské veleještěrky, až do 70. let 20. století považovány za vyhubené. Pak byla náhodou objevena jejich kolonie na nepřístupném útesu. Od té doby probíhá program na jejich záchranu – v zajetí odchované ještěrky se vrací do volné přírody.

V době naší návštěvy bohužel probíhaly prohlídky pouze ve španělštině. Prohlídka trvá 1,5 hodiny a zahrnuje podzemí, veleještěrky a skanzen. Po zralé úvaze jsme se rozhodli, že bez znalosti jazyka to nemá smysl. Navštívili jsme tedy pouze skanzen, který jsme prozkoumali po vlastní ose.

Kluci hned vymysleli hru a hledali domky (postavené z lávových kamenů) podle čísel. Napočítali jich dohromady 17. Nechybí ani nádrže na vodu, zahrádky, suché záchodky a podobně. Na konci jsme viděli vinný sklípek a přípravnu gofia.

Celkově jsme si skanzen moc užili. Znovu jsme si uvědomili, jak neuvěřitelně skromným způsobem žili obyvatelé ostrovů v minulosti. Není divu, že mnoho z nich odešlo za vidinou lepšího života (zejména do Jižní Ameriky).