Dlouhodobé cestování miluju, je to můj splněný sen. Ale proč vlastně? Co mi přináší – a hlavně, co může přinést tobě?

Hned jsem se pustila do psaní poznámek. Nápady se začaly hromadit a rozvíjet, jedna myšlenka stíhala druhou. Stejně jako v případě Kanárských ostrovů, i tohle téma bude na pokračování 🙂 (pokud tě zajímají Kanáry, všechny články najdeš tady).

Dnes tedy začneme prozkoumávat benefity dlouhodobého cestování. Jako první si rozebereme delikátní pocit radosti ze života.

Radost ze života

Některé z benefitů jsem už zmínila v mém příběhu (konkrétně pocit svobody, spokojenost, vděčnost). Jednoduše cítím, že se můj život ubírá směrem, který se mi líbí.

Myslím si, že radost ze života je naprosto klíčová. Nedá se ošidit. Buď ji zažíváš (v míře, která je pro tebe uspokojivá), nebo ne. Radost je pro mě určitý kompas – vědomě jsem rozhodla za ní jít.

Konec konců, co jiného bychom měli v životě dělat, než být šťastní?

Ano, můžeme si ze života udělat slzavé údolí a nekonečný sled problémů. Ale já radši najdu způsoby, jak si užívat. A vůbec to nemusí být na úkor druhých – právě naopak, sdílená radost je o to větší.

Mimochodem, už dřív jsem si všimla jedné zákonitosti, kterou mi jistě potvrdíš. Povinnosti a trable do života přicházejí samy od sebe. Například každou chvíli ti někdo zvenku naruší plány (nemluvě o mnohem náročnějších výzvách).

Naproti tomu radost je potřeba aktivně vyhledávat a vytvářet. Opět se oklikou dostáváme k cestování – na cestách to jde samo :-).

Probuď v sobě požitkáře

Vzpomínám na náš první pobyt na Kanárech, kdy jsem příjemné emoce vnímala doslova všemi smysly (a při dalších cestách se to opakovalo).

Uvedu pár příkladů:

• V únoru jdeš na procházku v tričku a cítíš sluneční paprsky na kůži. Super pocit!
• Rozhlédneš se kolem sebe a vnímáš ty nádherné barvy – oceán, pestrobarevné domky, kvetoucí kytky a keře… aaaach :-D.
• Ve všední den po práci jdeš s mužem a dětmi na zmrzlinu a na pláž.
• Sledujete vaše potomky, jak dovádějí ve vodě a jsou šťastní. V té chvíli jste šťastní taky.
• Ráno otevřeš okno a užíváš si, že je venku teplo (zatímco zmrzlý zbytek Evropy toužebně očekává jaro).

Zní to lákavě, že? Ale aby sis mohla smyslové požitky naplno vychutnat (a načerpat i do budoucna), je potřeba na tom místě nějakou dobu zůstat.

Blik – a je to pryč

Mám zkušenost, že klasická dovolená s dětmi probíhá jinak. Během týdne nebo dvou nedokážu efektivně zpomalit. Navíc jedno špatně naložené ukňourané dítě nakonec zkazí výlet všem. Což může být stresující, když máš omezený čas.

Při dlouhodobém cestování to tolik nevadí, protože náročné chvíle se “rozptýlí” a hezké zážitky výrazně převažují.

Přesah do budoucnosti

Z každé naší cesty čerpám radost ještě několik měsíců po návratu. Jednak mě moc baví focení. Při třídění fotek znovu naskakují pozitivní emoce a říkám si: Wow, tohle jsme fakt zažili? :-).

No a protože aktuálně vyrážíme na cesty dvakrát do roka (v létě a v zimě), tak se hned po návratu můžu těšit na další cestu. Což je moc příjemné.

Nemám teď na mysli stav, kdy jsem v přítomnosti nespokojená a frustrovaná, proto se upínám na budoucnost. Je to spíš radost z toho, že mě něco příjemného čeká – a přítomnost je taky fajn.

I když se mi nedaří si to takhle nastavit ve 100% situací, stále znovu se snažím vracet k těm pocitům harmonie a balancu.

Pozor na závislost na cestování

Na závěr bych chtěla zmínit i druhou stranu mince, a to je závislost na dlouhodobém cestování. Sama jsem to zažila a občas tenhle jev vnímám u dalších lidí.

Několik měsíců cestuješ a je to úžasné. Pak se vrátíš domů a dostaví se depka.

Život se ti zdá nudný, šedivý, plný povinností. Stýská se ti po cestování a při každé příležitosti vzpomínáš, jak sis tehdy užívala (zatímco teď je to dřina a nuda). Je v tom i určitá idealizace minulosti.

Řešení? Radost z každodenních maličkostí. Je to dovednost, která se dá natrénovat (vřele doporučuji nastudovat informace o mindfulness a fungování mozku).

Tady je pár příkladů, co mi dělá radost, když jsem doma:

• Procházka v lese a pozorování přírody
• Kafe s Pavlem, které si v klidu vypijeme
• Západ slunce
• Stavba z lega, kterou mi dítě přinese ukázat
• Když jsem sama doma, mám klid na práci a nikdo na mě nemluví 😃
• Setkání s kamarádkou
• atd.

Po návratu z cest mi trvá zhruba týden, než si zvyknu, že jsme opět v Praze. Dopřeju si čas na adaptaci. A ano, cítím se smutná. Nejraději bych cestovala pořád. Ale zhruba po týdnu to odezní a život je zase fajn. Navíc mám před sebou další cestu, na kterou se můžu těšit.

Jak to máš ty? Cítíš radost a spokojenost v každodenním životě? Nebo spíš převládá pocit, že bys už fakt chtěla změnu?