Opět začnu sdílením osobních zkušeností.

Když jsme poprvé vyrazili na cesty, netušila jsem, co všechno nás čeká. A že to bude mít tak pozitivní vliv na moje partnerství.

S Pavlem jsme spolu od roku 2005. První syn se nám narodil v roce 2012. S miminkem to bylo náročné, nicméně neměli jsme krizi v klasickém slova smyslu (hádky, slzy, výčitky a podobně). Stále jsem cítila lásku ve vztahu a doufám, že Pavel taky :-). Oba jsme se chopili rodičovských rolí a snažili se je vykonávat, jak nejlépe jsme uměli.

Cestovat jsme začali v roce 2017, teď už s třemi malými dětmi. Já jsem byla matka na plný úvazek a Pavel pracující otec, kterému po návratu z kanceláře začala druhá šichta doma. Klasika. Z našich kluků jsme měli velkou radost. Celkově jsme se tohle období snažili brát tak, jak to je.

Na rozvoj partnerství jsme ani nepomysleli. Byli jsme rádi, když jsme přežili den a večer padli do postele :-). Děti byly malinké a chtě nechtě všechno točilo kolem jejich potřeb.

Na druhou stranu, nikdy jsme s Pavlem nedospěli do fáze, že bychom se vzájemně oslovovali “mamko” a “taťko” (to mi přijde fakt děsivé). Takže partnerská rovina tam byla pořád, i když hodně v pozadí.

Související články:

• Můj příběh
• Jak se proměňuje naše cestování s dětmi? Reflexe posledních šesti let
• Kdy je ideální čas začít cestovat s dětmi?

Jak rozvíjet vztah, když nemáš ani minutu klidu?

Teď mi dovol malou odbočku. V každém druhém článku o rodičovství se dočteš, že jste v první řadě partneři a až potom rodiče. A že pro zachování hezkého vztahu nutně potřebujete čas ve dvou, bez dětí.

Moc hezká idea. A teď mi řekněte, komu z vás se daří aplikovat v praxi.

Ne každá babička nebo děda jsou ochotní hlídat. Ne každý má k ruce chůvu. Ne každé malé dítě zvládne odloučení od matky bez psychické újmy.

Přiznám se, že jsem kolem toho občas prožívala dost ošklivé emoce. Byla jsem naštvaná na tu nespravedlnost a záviděla párům, které jednoduše “šoupnou” děti k babičce a vyrazí na víkend ve dvou (nebo nedej bože na romantickou dovolenou). Ach jo.

Související článek:

• 9 překvapivých výhod dlouhodobého cestování

Nová jiskra do partnerství

Možná sis všimla, že na stížnosti v článcích mě neužije :-). Přiznat pravdu ano, ale pak šup hledat řešení.

Co nám tedy dlouhodobé cestování přineslo?

• Zdroj krásných společných chvil, ze kterého můžeme čerpat, i když jsme právě doma.
• Prohloubení vztahu. Nejen nádherné zážitky, ale i zvládnuté výzvy (které tě při cestování s dětmi nevyhnutelně čekají) mají potenciál posílit tvoje partnerství. Alespoň u nás to zafungovalo.
• Rozbití stereotypu. 
• Větší radost ze života.
• Nová témata hovoru. Konečně se nebavíme jen o dětech, práci a co je potřeba zařídit. Je to osvěžující.
• Život není nuda.

Co když máš hlubší problémy ve vztahu?

V tom případě určitě doporučuji nejdřív terapii a dát si vztah do pořádku. Předpokládat, že vyrazíš s rodinou na cesty a všechno bude automaticky zalité sluncem, je iluzorní.

Naopak, před cestou i v průběhu budeš zařizovat spoustu věcí. Objeví se nečekané výzvy. Jednoduše budeš potřebovat psychickou stabilitu nejen pro sebe, ale i pro své děti, které na tebe spoléhají.

Související článek:

• Proč cestovat dlouhodobě? Investuj do vztahu otce a dětí