Je lepší do toho skočit, když jsou ještě malinké? Nebo raději počkat, až na výletech něco ujdou a budou samostatnější? A co škola, kroužky, kamarádi?
Odpovědi na tyto otázky jsou velmi individuální. Nicméně po 6 letech dlouhodobého cestování s dětmi můžu s jistotou říct jednu věc:
“Ideální čas” sám od sebe nenastane nikdy. V životě s dětmi se děje spousta věcí najednou. Vyřešíš jednu urgentní záležitost a objeví se další. Takže je na každém z nás, abychom si srovnali priority a aktivně vytvořili prostor pro to, co chceme. Ať už je to cokoliv.
Jsem si jistá, že podobné moudro jsi už mnohokrát četla. Jenže na cestě od vědění k realizaci narazíme na šedou zónou nepříjemných emocí, kde se obvykle zasekneme.
Proto jsem zapátrala v paměti a vybrala 3 situace, kdy se valily události jedna přes druhou a přesto se nakonec všechno krásně poskládalo. Věřím, že načerpáš inspiraci a odvahu jít do změn, které chceš udělat.
Související články:
1. Naše začátky aneb “teď se to fakt nehodí…”
Dodneška si vzpomínám na své emoce u prvních dlouhých cest (měsíc v Chorvatsku, 2 měsíce na Gran Canarii, 2 měsíce v Andalusii). Jak se blížil termín odjezdu / odletu, říkala jsem si, že teď se to opravdu vůbec nehodí. Měla jsem pocit, že si naše cesty musíme doslova vybojovat, všem a všemu navzdory.
Navíc jsem zažívala intenzivní strachy. Co když to blbě dopadne, nebo se dětem něco stane? Podotýkám, že na první cestě kluci měli 1 rok, necelé 3 a necelých 5. Takže ano, obavy byly na místě.
Do toho jsme řešili zdravotní problémy Adámka (více jsem psala tady). S Pavlem jsme se shodli, že pokud se bude opakovat scénář z předchozí zimy (všichni dokola nemocní a 2x hospitalizace s Adámkem), už se z toho zblázníme.
Což mi zpětně dodávalo dodávalo jistotu, že plán odjet v zimě do tepla není jen můj rozmar, ale doslova nutnost. Když to shrnu, prožívala jsem slušný koktejl emocí. K tomu péče o tři malé děti. Asi si to dokážeš představit.
Související článek:
Jak to nakonec dopadlo? Skvěle :-). Jakmile jsme vyrazili na cesty, přeladila jsem se na přítomnost a na řešení aktuálních situací. S dětmi ani nebyl prostor na nic dalšího. Zároveň jsem cítila doslova příval radosti. A hrdost na to, že jsme se vymanili z diktátu okolností a zařídili se podle sebe. Více si můžeš přečíst v mém příběhu a v jeho pokračování.
2. Byt v Praze jsme kupovali z Kanárů
Tenhle příběh krásně ukazuje, jak se vše děje zároveň a někdy je to fičák.
S Pavlem jsme bydleli v různých časech Prahy, podle toho, jak přicházely a odcházely životní etapy. Když se nám narodil Lukášek, stěhovali jsme se na Roztyly do 3+kk. Lokalita nám vyhovovala, jenom s přibývajícími dětmi tam začalo být těsno :-).
Co dál? Intenzivně jsme to řešili asi 2 roky. Pavel si původně přál vlastní dům, takže jsme zkoumali různé developerské projekty. Po nějaké době nám došlo, že zároveň s bydlením je potřeba řešit i školu. Nastalo další kolečko hledání a studování informací. Pomalu mě to přestávalo bavit.
Nakonec jsme vybrali školu, kde jsme během návštěvy cítili opravdu dobře. Velkou roli hrála intuice. Zacali jsme tedy sledovat nabídku realit v okolí školy a zároveň hledali kupce na náš stávající byt. A mezitím jsme cestovali.
Náš současný byt v Modřanech se objevil ve chvíli, kdy jsme cestovali a žili na Gran Canarii. Co teď? Věděli jsme, že potřebujeme jednat rychle. A protože jsme znali lokalitu i dispozici (přesně na takovou jsme čekali), rozhodli jsme se risknout rezervaci a podívat se tam až po návratu.
Spontánní akce se vyplatila, bydlíme tu dodnes a jsme moc spokojení. Dva synové nastoupili do montessori školy, mají to pár minut pěšky. Nejmladšího vodíme do školky (také montessori) a brzy bude následovat svoje bráchy.
Zajímají tě Kanárské ostrovy? Rozcestník informací (ZDARMA) najdeš tady.
3. O pár let později Pavel z Kanárů měnil práci
Tady ještě nevíme, jak to dopadne, protože jsme v procesu :-). Nicméně Pavel má letité zkušenosti v oboru, a tak se o práci nebojí. Celé přijímací řízení absolvoval na cestách. Zjistili jsme, že vlastně ani tohle není problém.
Související článek:
Už na nic nečekej
Každá z nás by dokázala vyjmenovat spostu argumentů, proč neudělat to či ono. Ale není to škoda?
Ty víš dobře, co chceš. A já ti moc fandím, abys našla odvahu a udělala první kroky. Ostatní bude následovat.
