Garrucha nás příjemně překvapila tím, že na rozdíl od Mojácar Playa není turistické letovisko, ale typické španělské (malo)město. V sezoně sem turisté samozřejmě jezdí, ale nenajdete tu žádné velké hotely. Do Garruchy jsme jezdili na nákupy a spoustu času jsme trávili na hřišti u přístavu. Je tu pěkná promenáda a pevnost se zábavným muzeem. Suma sumárum – moc příjemné místo pro rodiny s malými dětmi 🙂
Chráněnou oblast Cabo de Gata milujeme a vy budete taky 🙂 Symbolem oblasti je maják Faro de Cabo de Gata a přilehlé útesy Las Sirenas. Je to typ místa, kam většina lidí přijede, vyfotí se, odškrtne položku v seznamu a pokračuje dál. Ani my jsme se na naše poměry dlouho nezdrželi – zhruba 1,5 hodiny 🙂
V okolí majáku leží několik pláží, které můžete vyzkoušet. My jsme plánovali pokračovat na severovýchod do letoviska San José. Nezkoušejte to. Klikatá silnice je plná hlubokých děr. Návrat od majáku je tedy nutný stejnou cestou, kterou přijedete, tj. kolem Salinas de Cabo de Gata. Těšili jsme se na plameňáky, ale viděli jsme jen bílé tečky kdesi daleko ve vodě. Třeba budete mít víc štěstí (nebo dalekohled).
Cuatro Calas (Čtyři zátoky) leží několik kilometrů jihozápadně od města Águilas. My jsme převážnou část výletu strávili v Los Cocedores (= Cala Cerrada), což je ideální místo pro malé děti. Mělká a čistá voda, téměř žádné vlny a spousta písku na hraní. Jeskyně vytesané ve skalách nejsou příliš vábné vzhledem k tomu, že se občas používají jako veřejné wc. Jinak je pláž čistá a oficiální wc najdete u restaurace. Hned vedle Los Cocedores leží La Carolina, která je také nádherná. V neděli odpoledne ji zaplnily španělské rodiny na pikniku. Vypadá to, že v sezoně tu bude poněkud těsno.
Na konci výletu jsme si prožili pořádný stres, protože jsme nemohli najít klíče od auta. Všechno jsme prohledali a najednou k nám běží paní a španělsky vysvětluje, že našla klíče v jeskyni (la cueva). Neuvěřitelné. Přejeme i vám spoustu šťastných náhod, až se s dětmi vydáte na cesty.
S Pavlem jsme vždy cestovali po vlastní ose a letoviskům se vyhýbali. Jenže pak jsem našla tohle ubytování v Andalusii. Apartmán se mi líbil tak moc, že jsem změnila názor a v Mojácar Playa jsme strávili 2 měsíce. A výsledek? Až do začátku sezony jsme byli moc spokojení. Byl tu klid (podle Pavla město duchů) a zároveň dost zábavy pro malé děti. Chodili jsme na pláž, do parku, občas na tapas, krmit želvy v laguně nebo pozorovat hráče golfu. Taky jsme trávili spoustu času na terase nebo jezdili do sousedního města Garrucha (5 minut autem). O víkendech jsme cestovali.
Sezona tu naplno propukla 25. 6., kdy v regionu začaly letní prázdniny. Hotely a pláže se zaplnily španělskými rodinami s dětmi. Tehdy pro mě Mojácar ztratil kouzlo a začala jsem se těšit domů :-). A ještě jedna důležitá informace – pokud nejste milovníci studené vody, v moři se vykoupete až v druhé půlce června.
Můj původní plán byl strávit léto (červenec a srpen) někde na severu u moře. Lákalo mě pobřeží Polska, případně Německo nebo Holandsko. Kdo z vás někdy hledal ubytování na celé letní prázdniny, asi bude souhlasit, že je to docela těžké. Zvlášť pokud se vám nechce platit astronomické částky :). Po zkušenostech z Chorvatska a Gran Canarie jsme měli konkrétní představu, ze které se nám nechtělo slevit:
Nakonec jsem ze zoufalství zadala do vyhledávače červen a hledala po celé Evropě. Tenhle byt s nájmem něco málo přes 18 000 Kč za měsíc mě zaujal. Kde to je? Aha, Španělsko. Během chvíle jsem si byla jistá, že tam chci. V Mojácaru jsme nakonec strávili téměř dva měsíce (od začátku května do začátku července) a ubytování vřele doporučujeme 🙂
Na pláži v Mojácaru v jižním Španělsku jsem s dětmi strávila dva měsíce. Tedy, ne že bychom se tam přestěhovali :). Moře jsme si užívali cca 4 hodiny denně od pondělí do pátku, zatímco Pavel pracoval. Jednoho dne se na pláži objevila hromada písku, na které se kluci náležitě vyřádili. To ale nebylo nic ve srovnání s tím, jaká podívaná nás čekala o pár dní později :).
Na Playa de los Muertos (Pláž mrtvých) se mi dlouho nechtělo právě kvůli jejímu názvu. Fotky na Googlu nicméně vypadaly neodolatelně. Na výlet jsme prozíravě vyrazili ve všední den pro práci, abychom se vyhnuli davům. Pláž leží pár kilometrů jižně od města Carboneras v chráněné oblasti Cabo de Gata.
Parkoviště je v mapě vyznačené jako placené a viděli jsme budku pro hlídače, nicméně večer (v červnu) byla prázdná. U parkoviště byl otevřený stánek s občerstvením, na pláži se vzhledem k její poloze nic koupit nedá. Taky se na ni nedá dojet s kočárkem. Zkusili jsme to, ale brzy jsme to vzdali a Pavel ho vrátil do auta. Takže jsme posbírali igelitky plné jídla, pití, bagrů a nádklaďáků, a hurá po kamenité cestě dolů z kopce 😀
